V širším pohledu se jedná o již tradiční akci, koná se již od roku 2005. Nápad otevřít církevní památky veřejnosti vznikl v Rakousku a postupně se rozšířil i na území sousedních států, také do České republiky. Tato akce byla nejprve podpořena farnostmi v Praze a velkých městech. Postupem času se rozšířila do ostatních míst. V roce 2015 proběhla Noc kostelů i v naší obci.

V úvodu setkání jsme byli překvapeni a moc potěšeni návštěvou pana faráře P. Augustina Števici, který nás všechny srdečně pozdravil, přečetl úryvek o posvátném prostoru kostela obecně a popřál hodně sil do dalšího snažení. Potom následovalo vyprávění pana Petra Brabce, organizátora celého večera, přiblížil těm, kteří tu byli poprvé, velmi stručně stavbu kostela, historické souvislosti vzniku památky a propojení s prostým venkovským prostředím.

Smysl celé akce spočívá ve zpřístupnění a přiblížení této stavby široké veřejnosti, prostě všem, kteří mají zájem vidět něco, co běžně k vidění není. Vždyť právě z tohoto důvodu jsme měli možnost prohlédnout si sakristii, místo běžně nepřístupné a určené jen pro pana faráře, kde se připravuje před konaným církevním obřadem. Vidět varhany a stát hned vedle, když se na ně hraje, nebo se jen tak obohatit pohledem z kůru do hlavní lodi a prohlédnout si sochařskou výzdobu pěkně z výšky, to jsou nevšední zážitky, stejně jako vystoupat po dřevěném točitém schodišti do kostelní věže, kde bývaly zavěšené zvony po dlouhá staletí. Podle dochovaných historických pramenů byly naše zvony dvakrát zrekvírovány pro válečné účely v obou světových válkách. Po I. světové válce byly zvony pořízeny a navráceny na původní místo jen díky štědrosti místních obyvatel a jejich uspořádané finanční sbírce.

Kostel bez zvonu
Od 2. světové války zůstala naše obec už dlouhá desetiletí bez jejich vyzvánění. Doufáme, že tomu tak nebude navždy, ale na druhou stranu si nejsme jistí, zda by se odhodlání obnovit zvony mohlo v naší době setkat s pochopením a mohli bychom pomýšlet na jejich obnovu prostřednictvím finanční sbírky mezi občany. Ale bylo by to jistě krásné a romantické slyšet je znovu a řídit se podle jejich vyzvánění každý den.

Otevřena byla i zrekonstruovaná kostnice, v níž bylo mnoha zájemcům podáno vysvětlení o tom, jak byla tato budova stavebně rekonstruována v letech 2012 – 2014 a jak jsme ji potom uvnitř upravili, aby sloužila svému prvotnímu účelu. Toto pietní místo působilo v noční atmosféře obzvláštně tajemně a jedinečně. A také hudební vystoupení jsme měli, neplánované, ale o to srdečnější. Šárka Egrtová zahrála na kytaru a také zazpívala s maminkou několik písniček. Pan Bohumil Bradna hrál během večera improvizovaně na varhany.

A co měl vlastně tento večer za hlavní úkol? Pro nás, kteří o náš kostel již několik let pečujeme, se nedá hovořit o žádném úkolu. Snažili jsme se zpříjemnit večerní atmosféru přátelským povídáním s těmi, kteří k nám vážili cestu a přijeli i ze vzdálenějších míst. Odhadujeme, že poměr přespolních a místních byl vyrovnaný a najít vysvětlení, proč místních není víc, není jednoduché. Zklamaní nejsme, neboť tak to bývá i jinde. Naopak jsme přesvědčeni, že právě ti, kteří přijdou, jsou těmi, pro které má smysl takové akce pořádat a o obnovu historického areálu stále usilovat, ačkoliv z mnoha stran kolem nás slýcháme i jiné závěry.

Těší nás moc návštěva maminek s malými předškolními dětmi, bude to pro děti jistě zážitek na dlouho a možná na celý život, být v kostele v noci jen při světle několika svíček. Obdivovali jsme je, jak pozorně a tiše sledovaly všechna povídání, užívaly si to.
Rádi bychom napomohli překonat ostych, který můžete mít, když máte jít do kostela. Příště na obavy a předsudky zapomeňte a přijďte. Uvidíte, že do náboženských a církevních obřadů mají připravená setkání daleko. Závěrem bych chtěla poznamenat, že ti, kteří otevřeli téma církevních restitucí a opakovaně a nešetrně se k němu vracejí, nekonají dobrou službu právě takovým stavbám jako je stavba kostela sv. Jiljí v naší obci a snahám o jejich postupnou záchranu také ne.

Podpora veřejnosti
Názor většiny se dá lehce ovlivnit a populisticky využít. Hloubavější se ovlivnit jednoduše nedají a návštěvou na Noci kostelů nás přesvědčili, že naší snaze rozumějí a podporují ji. Uvědomujeme si, stále sice jen v menšině, že jen kousek od nás je něco architektonicky a historicky mimořádně cenného a že stojí za námahu taková místa opatrovat.

Doufáme, že postupem času budeme ve větším počtu, zcela přirozeně a bez obav považovat za naši povinnost ochraňovat to, co před námi vytvořili místní lidé, také jistě s mnoha životními nesnázemi. Pozornost veřejnosti si nezaslouží jen turisticky známé cíle, hrady a zámky, památkové rezervace.   Romana Tomášů, Knihovna Markvartice