Jičín je už čtvrtým rokem v tomhle čtení zapojen a ocitá se mezi sedmdesáti evropskými městy. Není to nádhera? Může za to knihovna, spolek Pro-vize, ale i Ševcovna, Baševi a další. Proč je nejmenovat, měly to dívky pěkně připravené.

Děje se tak, že hlavní pořadatel (Česká centra) vybere čtyři knížky, z nich několikastránkové ukázky a rozešle zájemcům (městům, spolkům). Ti pak vyberou předčítatele a čtenářská místa. Předčítatelé to jsou zpravidla herci, kteří mají s městem, či okolím něco společného. Třeba se tam narodili. Čtenářská místa mají také svůj půvab. Jsou některá pro někoho neznámá, ale se tam člověk cítí dobře. Byla to Zahrada poznání v Knihovně Václava Čtvrtka, Rumcajsova ševcovna, Korunovační kašna na Valdštejnově náměstí a Židovská škola. Všude nějaká zajímavost. v knihovně přihlíželi kamenní klasikové, ve dvorku ševcovny přinesl Jirka lucerny a svíčky, aby ilustroval děj. Na náměstí seděl Petr Prokeš na kamenných schodech, jak se kdysi sedávalo. V Židovské škole četlo se na dvorku a bylo napečeno a nalito. Tam nakonec končilo čtení koncertem.

V KVČ četl Hořičák Filip Richtermoc knížku francouzského autora Davida Foenkinose, která se jmenuje Záhada Henriho Picka. Jsou odmítnuté rukopisy opravdu špatné? Tak poučí se čtenář.

Gábina Holbová – Šťastná v ševcovně i trochu hrála. Rukama, mimikou. Martin Ó Cadhain je z Irska a poslal do ševcovny Hřbitovní hlínu. Jaká nádhera, zúčastnit se vlastního pohřbu.

Petr Prokeš četl na náměstí civilně, střídmě. Michael Köhlmeier z Rakouska mu napsal Dva pánové na pláži. Jsou to Chaplin a Churchill. Potkali se opravdu?

V židovské škole měl na dvorku Radim Jíra obsazeny všechny židle. Četl od Švéda Jonase Hassena Khemiriho: Všechno si nepamatuju. Zapálil si k tomu a do oblaků dýmu vypouštěl dosti expresivně autorovu fikci.

Nakonec byl koncert a zpívala Bára. Měla černé šaty a pěkný náhrdelník.

Důležité. Všichni dostali na všech štacích papírky a tam byly údaje o knížkách. Můžou si doma gůglovat a hledat, jak je to s evropskou literaturou.

Bohumír Procházka