Festival, který přerostl v mezinárodní přehlídku tance a zpěvu, se dožil dvacítky, čemuž zpočátku nikdo nevěřil. O jeho vzniku i současných bolístkách a radostech jsme si povídali s jeho prezidentem Josefem Svobodou.

Vy jste „vynálezcem" festivalu. Když jste jej v roce 1995 zakládal, věřil jste, že dosáhne takových rozměrů a dožije se dvacítky?
Pro mě osobně je doba trvání našeho festivalu téměř polovinou mého dosavadního života, a tedy i mojí srdeční záležitostí. Mým původním záměrem bylo vytvořit ve městě hudební soutěž , která by umožnila prezentaci nadějných hudebníků amatérů a divákům zprostředkovala sérii zajímavých kulturních vystoupení. Ze soutěže se stala postupem času přehlídka. Začínali jsme s kategoriemi hudební a pěveckou, později se přidala taneční. Nikdo netušil, že soutěž se přelije do přehlídky. Zahajovali jsme s třemi stovkami účinkujících,od třináctého ročníku jejich počet převyšuje tisícovku. Účastníci k nám přijíždějí z celé republiky, nikdo tu nezávodí, je to o pohodě. Odborná porota pouze uděluje zajímavým, nápaditým vystoupením cenu Lomnické notičky a rozdává i cenné zkušenosti. Dnes už jde o významnou akci v České republice.

V posledních letech se z dvoudenní akce stala jednodenní. Jaký byl hlavní důvod?
Účastníci ze vzdálenějších míst sice přijíždějí už v pátek a zdrží se do neděle, což nám působí nemalé problémy, neboť ubytovací kapacita ve městě není velká. Původně tak šlo o celý víkend přátelských setkání a dobré atmosféry. Sami účastníci ale chtěli program zredukovat kvůli financím, takže jsme se museli přizpůsobit.

Od samého začátku stál za festivalem lomnický dům dětí a mládeže, nyní také informační centrum. Máte i podporu města, kraje, ministerstva?
Město nás finančně podporuje od prvopočátku, přesvědčili jsem i Liberecký kraj, že náš projekt reprezentuje celou oblast Liberecka, a tak i z toho zdroje je vždy nějaká podpora. Potom je otázkou symbolický poplatek účastníků v rámci prezence a pak nám samozřejmě pomáhají sponzoři a partneři.Náklady na festival jsou více jak sto tisíc korun.

Akce je organizačně náročná, přehlídka probíhá v Tylově divadle, na zámku, v kině, sportovní hale, umělecké škole. Je složité dát dohromady pořadatelský tým?
Máme skupinu nadšenců, kteří pracují na různých pozicích. Jsou to lékaři, učitelé, psychologové a další, kteří nehledí na svoji kvalifikaci a zařadí se do našeho týmu. Je fajn, že i v dnešní době se takoví lidi ještě najdou. Opíráme se sice o náš zkušený tým, ale samozřejmě vítáme mladé.

Jubilejní ročník jste okořenili novým rekordem?
Ano, vzpomněli jsme na rok 2001 a náš první pokus o rekord, vymysleli jsme něco nového, vtáhli jsme do toho i veřejnost. Vše je závislé na počasí, ale to nám v sobotu vyšlo. Věřil jsem, že překonáme magickou hranici sedm set účastníků, nakonec se do lidského hadu, propojeného mažoretkovými hůlkami, zapojilo téměř šest set nadšenců.

Bude mít festival další ročníky?
Věřím, že ano. Rádi bychom ale sehnali mladé lidi, kteří by se myšlenky chopili a převzali štafetu. Už i my bojujeme se stereotypem. Věřím, že když přijde nový tým, pojme akci po svém a značku Lomnické hudební jaro povede dál.