Tentokráte zde vernisáží poslední únorové pondělí představila svoji keramickou figurální tvorbu staropacká umělkyně Daniela Vítová. Obě výstavní místnosti této krásné roubenky zcela zaplnili návštěvníci ze Staré i Nové Paky.

V úvodním řečnickém vstupu bývalý ředitel Střední školy gastronomie a služeb, Staropačák srdcem a současný novopacký místostarosta Milan Pospíšil, řekl k protagonistce výstavy a její velice zajímavé vystavované tvorbě: „Autorku tohoto díla, které nás dnes zde obklopuje a vzbuzuje v nás pocity krásna a obdivu, znám již od dětství. S Danou nás spojuje jedno společné pouto, jsme totiž oba, podobně jako řada z vás, Staropačáci. I když nás život zavál mimo toto město, zůstalo v nás regionální vlastenectví. Stará Paka pro nás zůstane tím nejdůležitějšm místem v našem životě, místem, které nás ovlivnilo, především po citové stránce. Proto se sem velmi rádi vracíme."

Když se tento patriot vyznal ze své lásky ke Staré Pace a přátelství k Daně Vítové, dále pokračoval: „Proto, když mne Dana oslovila k účasti na zahájení její výstavy, neváhal jsem ani chvíli se svým souhlasem. Plně také chápu, že svou první a věřím, že zdaleka ne poslední samostatnou výstavu situovala právě do Staré Paky. Když jsem viděl první díla Dany a pak i následnou tvorbu, kladl jsem si otázku, kde se u ní ten smysl pro krásno a jeho realizaci vzal a co ho probudilo. Zpětně musím konstatovat, což mně mohou mnozí potvrdit, že Dana vždy měla a má estetický smysl, který se projevoval ve stylu oblékání a doplňků a organizací svého okolí a bydliště. A právě tento estetický smysl musel být utvářen a formován i krásným staropackým prostředím a okolím. A to, že její tvorba propukla s malým zpožděním, vůbec nevadí.

Všichni jsme rádi, že spatřila světlo světa a pevně věříme, že není zdaleka u konce. Závěrem musím příznat, že při přemýšlení o tomto proslovu jsem měl na stole na očích anděla, kterého mi Dana pro ochranu zdraví vytvořila. Věř mi, Dano, opravdu mi teď pomáhá. Děkujeme ti za to, že zde vystavuješ toto dílo a tak vracíš Staré Pace to, čím tě bezpochyby příznivě ovlivnila."

„První, co jsem vytvořila, byla Marie, Josef a Jezulátko, a dále betlém, to ze mě padaly figury jedna za druhou. Byla jsem tak plná, že to ze mne tryskalo. Nyní již tvořím cíleně. Modelování hlíny si každý může zkusit. Vyřezávat ze dřeva je složité, tam člověk udělá špatný tah a je to v koncích. U modelání z hlíny, když se to nepovede, tak se hlína splácá a jede se znovu. Tvoření z hlíny je pro mne vzrušující zábava, když beztvará šedá hmota ožívá. Potěší mě, když i vám výstava přinese trochu radosti do života," zakončila svůj vstup úspěšná protagonistka vernisáže.

Daniela Vítová je bývalá učitelka s aprobací tělesná výchova – zeměpis, která má za sebou více jak třicet let kantořiny převážně na dnešní SŠGS.

Touha tvořit
„Práce se studenty mě uspokojovala, přesto jsem toužila po hmatatelnějších, uchopitelnějších výsledcích své práce. S blížícím se odchodem do důchodu jsem věděla, že chci něco tvořit. Zkusila jsem několik kurzů a až na kurzu keramiky mě nadchla hlína. Přesto, že náplní kurzu byla užitná keramika, já jsem začala tvořit figury. Jsou to již čtyři roky a já jsem nepřestala. Mezitím jsem odešla do důchodu a o využití času bylo rozhodnuto," svěřila se úspěšná výtvarnice.

Zdařilou vernisáž obohatila dvěma skladbami na příčnou flétnu Magdaléna Pospíšilová. Značné množství vystavovaných krásných keramických figur, včetně betlému, stojí určitě za návštěvu. Výstava je otevřena denně od 9 do 14 hodin, v úterý a ve čtvrtek do 17 hodin a končí 11. března.    Míla Pour