Uvedu jen zlomek těch, které se mi vryly na dlouhou dobu do paměti – jdi s tím, kdo tě má rád; jinak voní seno koním, jinak zamilovaným; mnohem lépe je žít bez štěstí než bez lásky, kdo si vzal polibek a nevezme vše, zasloužil by, aby ztratil i to, co získal.

Mé letní lásky, to byla jiná káva. Byla jsem již dostatečně poučena o tom, že vztah nejsou jen žhavé polibky, vroucí doteky, vzrušení a probdělé noci, ale povinnosti, starosti a zodpovědnost za svůj život a rodinu. V té době mě uchvacovaly myšlenky typu – dobře se pověsit, to vyloučí možnost špatně se oženit; kdo už nemiluje a už nepochybuje, ten ať se dá pochovat; děti mohou jen žít, dospělí musí zápasit; není nebezpečných žen, jsou jen slabí muži; láska se rodí z maličkostí, žije z nich a pro ně umírá.

Podzimní láska

Teprve s podzimní láskou jsem zcela pochopila, co měl generál Charles de Gaulle na mysli, když tvrdil: „Jedna hádka s manželkou mě stojí více sil, než pět tiskových konferencí." Po nejedné hlučné manželské hádce jsem úbytek duševní pohody, psychických a tvůrčích sil obnovovala i několik dní.

Troufám si tvrdit, že ten, kdo zažije zimní lásku s jedním partnerem, pozná, co je vyšší stupeň lásky, kdy už pominulo hormonální pnutí a s tím spojené emoce, které nás mohou dohnat až k zoufalým činům. To, co nás dříve rozčilovalo a vytáčelo, je předmětem veselého smíchu, pohody a laskavého porozumění. Už není nic důležitějšího než si každý den po probuzení popřát dobrý den a položit otázku: „A jak ses vyspal nebo jak se cítíš?" Jak říká můj osudový muž:"Když jsme dva, tak to jde."

Představuji si to jako v lodi na Vltavě. Vodu sice spluješ, jezy překonáš, ale stojí tě to několikanásobně větší úsilí a srandu nezažiješ žádnou.
Hezkého a laskavého svatého Valentýna přeje    Jarmila Novotná