Letošní akt byl však opravdu výjimečný tím, že se na něj přišli podívat i žáci Základní školy Husova pod vedením nového ředitele Romana Mareše.

Starosta Jiří Liška neskrýval, že je příjemně překvapen. V proslovu připomněl, že samostatnost Československa byla tvrdě zaplacena krví vlastenců v bojištích první světové války a urputnou snahou na diplomatickém a politickém poli.

Než došlo ke vzniku republiky

Před 95 roky, 1. května 1918, byli čestnými občany města Sobotky zvoleni český politik Karel Kramář a spisovatel Alois Jirásek.

Vraťme se do dubna roku 1918. Český národ se již v převážné většině rozešel se státem Habsburků a jeho proněmeckou politikou, vedoucí k prodlužování války a zbídačování domova. Tehdy rakouskouherský ministr zahraniční hrabě Czernin napadl hrubým způsobem český národ a vyvolal tím velké protestní hnutí, které vyvrcholilo 13. dubna 1918 tzv. národní přísahou v pražském Obecním domě. Shromáždění národní reprezentace iniciovala tajná Maffie, režíroval ho spisovatel Jaroslav Kvapil, úvodem promluvil poslanec František Staněk. Přísahu přečetl spisovatel Alois Jirásek a končil slovy: „Vytrváme, až pozdravíme samostatnost svého národa!"

Hlavní protestní akce se měla uskutečnit 1. května. Také sobotecký starosta Gustav Maštálka svolal 29. dubna 1918 schůzi obecní rady (pánové František Staška, Josef Dráský, Antonín Macoun, JUDr. František Neumann, Jan Rulc a JUDr. Jaroslav Ponec), která měla stanovit, jak se zachovat. Po delší debatě bylo rozhodnuto svolat na 1. května zastupitelstvo a navrhnout mu, „že obecní zastupitelstvo jménem obce přistupuje k památné pražské deklaraci z 13. dubna 1918" a dále „aby Dr. Karel Kramář a spisovatel Alois Jirásek byli zvoleni čestnými občany".

Zřejmě hned po této schůzi informoval starosta Gustav Maštálka oba zvolené čestné občany o tomto aktu. Téměř obratem přišly odpovědi, adresované starostovi.

Diplomy čestného občanství oba vzácní pánové však nedostali. Proč? O tom nám vypovídá Protokol o schůzi obecního představenstva města Sobotky z 18. listopadu 1918 (rovněž bez čj.).

„Na Národní daň usneseno navrhnouti zastupitelstvu věnovati 1000 korun. K žádosti organizace českých socialistů usneseno navrhnouti zastupitelstvu jmenovati pány Václava Klofáče, Františka Staňka a Gustava Habrmana čestným občany. Na místě diplomů těmto a dříve již jmenovaným čestným občanům, pánům, Aloisu Jiráskovi, Karlu Kramářovi a prezidentu Masarykovi usneseno navrhnouti věnování dalších 1000 korun pro pozůstalé po českých legionářích." Takto tedy započalo i v Sobotce před 95 lety hnutí, které vyvrcholilo 28. a 29. října 1918 oslavami vzniku Československé republiky.   Karol Bílek, sborník Od Ještěda k Troskám, 3/2013

V Libíně byl tajný archiv Masarykových listů

Libín – Jak je spojeno mezihořské údolí a Libín s prezidentem T. G. Masarykem? V osmdesátých letech předminulého století byl na letním pobytu v Mlázovicích profesor Jan Gebauer. Sem za ním přijel tehdy ještě celkem neznámý profesor T. G. Masaryk.

Druhý vztah prezidenta Masaryka k Mezihoří se datuje do období první světové války. T. G. Masaryk měl za války ve statku č. 5 pana Novotného uschovánu část svého soukromého archivu a korespondence. Stalo se to zásluhou hospodářovy sestry Boženy Novotné, redaktorky „Zvěstování" v Praze, která zprostředkovala uložení archivu krátce po odjezdu profesora Masaryka do ciziny. Listinný materiál byl rodinou Novotných, zvláště starou babičkou, po celou dobu války tajně střežen a teprve po návratu T. G. Masaryka do vlasti odevzdán do jeho kanceláře.

V historických materiálech se někdy mylně uvádí, že Masarykův archiv byl uschován v hostinci č. 3 v Libíně.
⋌Pavel Šubr, Výtah z Bělohradských listů 5/2013