Sobota

Kolej dnes žije díky Balbineu. Všimli jste si, že ten spolek je složen z rodin? Pomáhá táta, pomáhá máma, pletou se děti. Prostě pohoda. Teď do toho koně. Živí i kašírovaní. Pan kovář v kožené zástěře s pravou výhní, co se musí na ní šlapat, aby se rozhořela, podkova rozpálila, podle kopyta vykovala. A pak ten smrad, když se rohovina pálí. To vám ani televize Nova neumí promítnout. Pan kovář kove, vysvětluje, malí i velcí udělali kroužek okolo, posedali. Děti pusy otevřené. Tohle se tak hned nevidí.

Pan hrnčíř s paní hrnčířovou učí děti hliněné sochařině. Zapiše si je, doma dílo vypálí a děti si vyzvednou. Dana tiskne, Robert s dlátem aninevímcodělá, Honza mluví a nabízí kafe. A těch divadel!

Jaromír s partou vyrábí dřevěného koně a vypráví, že na Kacandě budou mít premiéru 4. srpna. Ochotníci ze vsi vybrali hru Čistírna. Že to sem nepatří? Všechna kultura je provázaná, všechno to dělají lidi pro lidi.

Na náměstí se rozjíždějí jezdci a usekávají kašírované hlavy.

Pak přišly kroupy velké jako ředkvičky.

Zámecká zahrada byla plná, plná. Jmenovalo se to Zahradní slavnost zakončená ohňostrojem. Pavel má do mnišské sutany břicho akorát.

V Řáholci vám natočejí stupně jakékoli. Je tam klid, úžasný klid. Ani jeden kůň, ani jeden voják. Jen hřmot ohňostroje je slyšet až sem.

Neděle

Lodžie. Formani hráli Aladina třikrát. Celý soubor sedí u dřevěného stolu, a zapíjej představení. Říkají, že snídají. Zametám na terase, vítr bere pozlátková srdíčka, co zbyla po představení. Běhám se smetáčkem za nimi. Najednou nade mnou pěkné nohy. Ne barokní, francouzské. Nad nimi odpovídající postava. Takové obyčejné šaty. Tyhle holky můžou obléct cokoli. „A ty tady, kde se bereš?“ Vysvětlí, že přítel odpoledne hraje. A zametáme ta srdíčka, co bere vítr. Zametá i Martin, který je všude, kde je potřeba něco udělat.

V Čestném dvoře je otevřená nudypláž. Herecké i muzikantské děti. se přizpůsobily, veliká bedna se stavebnicí je jejich. Herec je tu skoro každý, muzikantem být to každý neumí. V průjezdu zkouší kapela Michaela Pospíšila. Michael má pěknou ženu, tu jsem ještě neviděl. Muzika přitahuje pěkné holky.

Každý dělá co umí. Děvčata dokončují kašírované černé zobáky. Ty vyfasuje každý, kdo tu účinkuje. Akorát vévoda má stříbrnou koňskou hlavu, to ale až odpoledne. Teď si každý chystá svou dílnu, svůj kostým. Stolů je pořád málo, ale nakonec se najdou. Když se dají dvě židle a na ně obrácené necky, vypadá to barokně. To má Jirka rád. Jirka je kastelán, spoustu těch věcí vymyslel. Ale kdyby nebyl Lodžieteam, to by nezvládnul.

Dílny se jmenují Koně ze sena, Loutky, Koně na kolečkách, Prasátková, kdo si to má všechno pamatovat. Dílnu Žrádlomat vysvětlím. Sedneš ke stolu, zatočíš kolem štěstí, tím si vybereš a čekáš. Koláček, jablko, či nezdravou miniklobásku, nebo šunku. Šunka byla instalovaná v pastičce na myši. Pak se otevřou dveře v obrázku náměstí a ta dobrota vyjede.

Pobíhal tam žebrák, ale měl zakázáno žebrat. Tak obtěžoval lidi a dával jim hádanky. Třeba jak se jmenoval Valdštejnův kůň. (Mas querido, ale to je španělsky, přeložte si to.) Kolik je lip, to nikdo neuhádnul. To je dobře, on to přesně nevěděl ani žebrák. (Ale sázeli jich 1140.).

Jo, taky přijel vévoda, dali mu stříbrnou koňskou hlavu, vezli ho po červeném koberci na speciálním vozíku. On si pak všechno zkontroloval a promluvil k poddaným a s poddanými. S nikým se moc nemazlil, to on umí. Taky vnucoval Renatě peníz, Renata ho nechtěla, nakonec řekla, že ho dá na Charitu. Vévoda se zeptal, co to je.

A tak dále.

Vládce odjel, paráda skončila, ale lidem se nechtělo domů. A taky některé dílny byly pořád obležené. Někteří vyráběli, jiní jen tak seděli a povídali si, popíjeli, pojídali a dobře se měli. Protože svítilo sluníčko, protože byly Valdštejnské slavnosti, protože na světě je dobře.   (proChor)