Byl malířem, grafikem, ilustrátorem, autorem vlastních knižních děl. Navíc byl velmi poutavým a vtipným vypravěčem. Také spolupracoval s Československým rozhlasem. O jeho životě a tvorbě bylo mnoho napsáno a řečeno. Je zastoupen v mnoha našich i zahraničních galeriích.

Vladimir Komárek studoval Odbornou sklářskou školu v Železném Brodě (1945-46), pak přestoupil na Akademii výtvarných umění v Praze (1946-48), studoval Vysokou školu umělecko průmyslovou v letech 1948 – 1954. Poprvé vystavoval v České Lípě (1958) a také poprvé ilustroval knížku od spisovatele Jaroslava Havlíčka (1896 Jilemnice – 1943 Praha) Vlčí kůže. Bylo to v roce 1967. Jeho malířské dílo upoutává především jednoduchou barevností, lyričností, snovostí; figurální motivy jsou oproštěné od popisnosti, jsou stylizované. Lyričnost, snovost, poetičnost se projevuje i v grafických pracích, v jeho drobné grafice, novoročenkách, exlibris.

Krajinomalby
V malbě inklinoval Komárek k barvě šedé, růžové, k bledým barvám. Z Komárkovy krajinomalby na nás dýchá neopakovatelné krásné ticho, duševno, takové nic, jak sám říkal: „To nic, ten klid, to smíření, to vyrovnávání, to se mi daří v tom jednom tónu na velkých plátnech."

Z díla Vladimíra Komárka.V rozhovoru s výtvarným kritikem Janem Dočekalem mj. řekl: „Vždycky jsem se snažil, aby moje obrazy byly čitelné. Chci malovat kousek ticha v současném kultu ošklivosti. Nechci šokovat, abych na sebe upozornil. Maluji bezbranné lidi s citlivou duší. Nechci rvát vášně na cucky a samé cáry, jak radí Hamlet hercům. Lidská tragédie je bílá, tichá, spjatá jak vody a bez konce… Maluju oltáře útěchy. Touhu po smíření…"

Grafická díla Komárek tvořil především suchou jehlou a v černobílém provedení. A také rád potěšil drobnou grafikou. Z mnohých připomínám drobnou grafiku, kterou věnoval jako upomínku na přátelskou návštěvu Šolcova statku v Sobotce, ale také mnohé jiné, např. exlibris pro dr. Karla Samšiňáka ze Sobotky.

Rád vzpomínám na jeho výstavy, zejména na ty, které pořádal u nás na Českomoravské vrchovině v Galerii Z ruky v Křížovicích nedaleko města Tišnova (1999) a na jeho další výstavu v rodišti malíře Bohdana Laciny (1912 – 1971) ve Sněžném, v kraji, kde maloval také nejvýraznější malíř Vysočiny Josef Jambor (1887 – 1964). Výstava se konala ve dnech 8. – 28. července 2001 a pro mimořádný úspěch byla prodloužena.

Úspěch výstavy
Sám Vladimír Komárek byl úspěchem výstavy ve Sněžném – kraji vysočinských malířů – nadmíru spokojen, jak vyplývá z jeho dopisu, který autoru tohoto příspěvku zaslal. Píše zde: „…Kraj kolem Sněžného má velkou malířskou tradici. Proto jsem tam taky rád vystavoval. Nečekal jsem takový ohlas…" Vladimír Komárek byl každým coulem plný člověčenství a originál. U vchodu svého domu v Nedvězí měl bronzovou tabulku s nápisem: „Jen krátká návštěva potěší."

Nás a následující generace vždy bude těšit jeho malířské a grafické dílo, které přináší tolik potřebnou krásu do našich životů.   Josef Pavlík, Bystřice nad Pernštejnem