Ale kamarádi z jednotky jezdili pracovat i na sousední doly. Josef Bucek byl vždy plný neutuchající energie, nápadů.

Po letech jsem se s ním potkal v Jičíně. To už měl za sebou počátky výtvarné tvorby. V roce 1970 vytvořil pro TJ Dětenice kovovou plastiku házenkáře a od osmdesátých let minulého století se už zabýval sochařskou tvorbou ze dřeva, kamene, betonu. Část své tvorby umisťoval v areálu chaty v Březce. Tam jsem obdivoval zejména dřevěnou sochu medvěda.

Od 90. let se se zájmem a intenzitou věnoval keramické tvorbě, ať dekorativní (kachle, reliéfy, portréty) či užitkové (hrnce, mísy, vázy, hrnečky, talíře, keramické soubory). Užitková tvorba se vyznačovala jednoduchostí, funkčností, tvarovou střízlivostí. Ke keramice se postupem doby často alespoň na krátkou dobu vracel. A právě z těchto časů pocházejí jeho velmi zajímavé keramické portréty – hlavy, tvořené patinovanou keramikou, glazovanou keramikou (Rita, Torzo ženy, Míla, Kameník, Matka,…).

Drahé kameny
Dalším okruhem výtvarného zájmu bylo opracovávání polodrahokamů a drahokamů, vzácných nerostů, minerálů. Vytvářel krásné šperky (náhrdelníky, spony, brože, náušnice…). Často jsme ho viděli na hradě Kost u Sobotky nebo v Prachovských skalách, jak své artefakty měl vystavené ve stánku. Potěšil návštěvníky nejen šperkem, ale i úsměvem, kterým doprovázel svůj den a dílo. Byl vždy neobyčejně přátelský a komunikativní.

Poslední léta své výtvarné zájmy obohacoval o malbu, především olejomalbu a kombinovanou techniku. S malířskou tvorbou se mj. představil v jičínské knihovně (2004), kde jsme měli možnost se zastavit u obrazů Romská Eržika, Chvála ženy, Cesta k absolutnu, Člověk v kosmu, V lůně matky, Žena svícen… Již z názvů cítíme velmi široké tematické rozložení.

Zaujal také výtvarným využitím kovového odpadu. Vytvářel z něho artefakty, kterým říkal feroart. I zde jsme mohli ocenit nápaditost, technickou zdatnost, odvážné zpracování. Z těchto feroartů měl Josef Bucek upřímnou radost; radost měl z tvorby, které dával všechen svůj volný čas. Měl ale mnoho dalších jiných aktivit. Založil Galerii J.B. Spektrum ve Vokšicích, jejíž činnost i přes krátké trvání se zapsala do povědomí mnoha návštěvníků. Byl mezi zakládajícími členy jičínské výtvarné skupiny Studio 85, vyvíjející činnost po dvacet let trvání (Josef Bucek, Petr Heber, František Škoda, Jaroslav Volf), zahajoval nejednu výstavu různým výtvarníkům.

Jako mladého člověka jsem ho poznal i ze stránky literární. Jako mnozí mladí i on psal verše, mnoho veršů, stýkal se s básníkem Jaroslavem Seifertem, Jiřím Karáskem ze Lvovic. Nejednu báseň věnoval přátelům (Františku Škodovi, Jaroslavu Volfovi…), často uveřejňoval časopisecky, mnohé materiály zůstaly v pozůstalosti.

Letos tedy vzpomeneme nedožitých 85. Buckových narozenin; i proto připomínám rozsáhlé dílo tohoto skromného člověka, výtvarníka, jehož tvorba zanechala hlubokou stopu v kulturním dění Českého ráje.   Josef Pavlík