Košťál je výtvarný spolek – odkud asi? Chyba lávky, není to podle Košťálova, ale Hradu Košťálu, nepříliš odtamtud vzdáleného.

Pan galerista nepronesl svůj projev venku a nebylo to kvůli tomu, že by pršelo. Bohužel. Uvnitř špejcharu byl příjemný chládek a taky tam měl Qido své klávesy, aby byla nálada. I židle srovnal, aby si lidé mohli povídat, což k vernisáži patří. Ale nejdříve představil pány z Košťálu.

Z výstavy Jana Kašpara a Vladimíra Klímy v Bukvici.Žádní profesionálové, malují a slepují pro radost. Pan Klíma pérovky roubenek. Černobílé, i vybarvené. Z okolí i zdaleka. To je zajímavé, jak ty chaloupky lidi přitahují. Tady myslím hlavně výtvarně. Kolik už výstav kreseb a maleb bylo tu na Jičínsku jen v tomhle roce. Inu, je takové pokoukání na obrázek uklidňující. Naši předkové, když stavěli své roubenky, konali se vkusem. Zajisté větším, než tvůrci některých domů zděných, či papundeklových. Pan Klíma to ví, a tak si své obrázky užívá.

Jan Kašpar si doma lepí papírové modely historických staveb. Asi to bude z podobného důvodu. Jenomže tady je to trochu náhrada za cestování. Na dotaz, kolik těch staveb viděl ve skutečnosti, odpověděl rozpačitě. Ale před Eifelovkou přiznal, že do Paříže by se chtěl podívat. Inu, fantazie při tvorbě modelů skutečnost nenahradí. Nebo stačí hrát si s tou zmenšeninou? Doma je klid, žádné auto netroubí za zády.
Poslední letošní výstava se chystá v Bukvici na 12. září. Jste srdečně zváni.    Bohumír Procházka