Ve čtvrtek dopoledne se stala svědkem sváteční události. Při příležitosti svátku sv. Huberta si myslivci připomněli památku nadlesního Aloise Vitvara. Čest jeho památce přijeli vzdát i členové spolku Řádu sv. Huberta z Kuksu a celý akt umocnil hlas trubky. Tu pozvedl ke svým rtům Jaroslav Rejdák z trutnovské myslivecké akademie.

Příběh Aloise Vitvara před námi rozprostřel František Polák z Pusté Proseče, který se s nadlesním dobře znal. „Pan nadlesní byl vedoucím polesí Pustá Proseč – Studénka a sídlil ve fořtovně na Kumburském Újezdu. Byl to lesák duší i tělem. Já ho znal, chodili jsme spolu na hony a kamarádil i s mým otcem," vzpomíná iniciátor čtvrtečního setkání.

U božích muk se proháněla meluzína, která přinesla na Novopacko první sníh, a František Polák se dal do vyprávění.

„Vzpomínám, když jsme s Aloisem Vitvarem ulovili na honu dvanáct lišek, bohužel, stejný počet lišek nám utekl. Tehdy mrzlo až praštělo, bylo mínus patnáct."

Jiří Hrdlička z ústředního výboru Českomoravské myslivecké jednoty Praha, rodák ze Zlámanin u Nové Paky a rytíř Řádu sv. Huberta pokračuje: „Vzpomínám na něho jako na vynikajícího člověka a skvělého myslivce."
Vábič Václav Svoboda má od Aloise Vitvara dokonce své první vábničky. Václav Reňák, člen Řádu svatého Huberta a komtur středočeské komendy

uvedl pietní akt slovy: „Scházíme se, abychom uctili památku pana nadlesního Aloise Vitvara. Místo jeho skonání bohužel neznáme, proto skládáme poctu tomuto velkému myslivci u těchto božích muk. Ta byla majákem zástupu myslivců, přijíždějících do Vidochova za jeho uměním. Proto nyní zapískejme na jeho vábničku," oslovil přítomné, kterým rozdal dřevěné vábničky na sojky a vrány, vyrobené po Vitvarově vzoru.

„Když odešel z funkce fořta, žil ve Vidochově, ale bohužel jsme nezjistili, kde je pochován," pokračuje Jiří Hrdlička a připomíná, že nadlesní byl především znám po celé republice jako vynikající výrobce vábniček na vábení veškeré zvěře.