Česká televize v předstihu odvysílala nově natočenou trilogii režiséra Jiřího Svobody, podle scénáře Evy Kantůrkové, věnovanou této významné postavě našich národních dějin. Vysílání se setkalo s velkým očekáváním a jak už to bývá, po jejím odvysílání jsou kolem ní vedeny vášnivé diskuse.

Vzpomínka na dávné filmové zpracování
Dovolím si několik postřehů, které mne napadly po odvysílání trilogie, kterou jsem se zájmem shlédl.
Už od prvých záběrů mi v paměti naskočila vzpomínka na podobný počin, kterým byl film režiséra Otakara Vávry, natočený v 50. letech a který jsem jako žáček shlédl při školním představení. Podobnost děje tohoto filmu s televizní adaptací se postupem sledování nepotvrdila.

Je pravda, že záměr obou štábů, které dílo natáčely, byl podobný. Ukázat na životě mučedníka tehdejší poměry v Čechách i v Evropě. Přitom oslavit život a zvláště myšlenky této nevšední osobnosti. Těžko lze oba pokusy nějak srovnávat. Přesto se o to pokusím.

„Oslavy" výročí Husa v Mlýnci
Dříve však připomenu svá životní „setkání" s Janem Husem. V Mlýnci, obci, kde jsem prožil většinu života, existovala vžitá tradice, že se v den výročí jeho upálení konala slavnost spojená s pálením symbolické hranice na hrázi místního rybníka Zrcadlo.
Podle zápisu ve školní kronice se tak dělo i během okupace během 2. světové války. Asi proto, že ve stejném termínu byla místní pouť. A tak byl tento pietní akt spojován právě s touto místní událostí, a snad proto tehdejším úřadům jejich původní smysl unikl.
Slavilo se i po válce, v letech padesátých, kdy jsem v obci trávil jako dítě své prázdniny. Tato slavnost nás vítala i po mém přestěhování do obce z Hradce Králové, v létě roku 1968. Tehdy místní kapela zahrála před shromážděným davem československou národní hymnu, a pak o významu Jana Husa promluvil řídící učitel Alois Koudelka.

Následovalo zapálení hranice z rákosu a vrbového dřeva, kterého bylo kolem rybníka po zemi víc než dost. Tehdy jsem byl ze scénáře tohoto novodobého setkání mírně řečeno „vyvedený z míry". Ale tradice je tradice. Podobná slavnost se pak v rámci pouti několikrát opakovala.

Návštěvy v kapli Betlémské
V Betlémské kapli jsem byl několikrát. Jako dítě se svým tatínkem, který jako profesor matematiky a kreslení měl k duchovnímu odkazu Husa hodně blízko.

Později jsem už sám několikrát navštívil opravenou kapli znovu, a kdykoliv jsem těmito místy procházel, snažil jsem se do ní alespoň nahlédnout zamřížovanými a většinou zavřenými dveřmi.

U pomníku na Staroměstském náměstí jsem si dával sraz se svými pražskými přáteli. A to mnohem častěji než nedaleko u „koně" svatého Václava na Václavském náměstí.

Dojmy a pojmy z inscenace
A teď k inscenaci. Shlédl jsem ji pozorně a se zájmem. Zaujala mne poctivá snaha scénáristky i režiséra ztvárnit co nejvíce z Mistrova pohnutého života. Pojmout co nejvíce jeho myšlenek a pohnutek, které ho vedly ke kritice tehdejších poměrů nejen v církvi, ale celé společnosti.

Ve Vávrově filmu tolik zdůrazňovaný lid, který svými kázáními Hus tolik ovlivnil, byl v inscenaci upozaděn a centrem pozornosti realizátorů projektu se stal on sám. Hus skvěle zahraný hercem Matějem Hádkem a účast dalších předních herců přinesla mnoho momentů, které donutily diváka u televize setrvat a také hodně přemýšlet.

V čem se svět v této části Evropy za 600 uplynulých let změnil a v čem zůstal zachován? Do jaké míry jsou názory a pravdy vyslovené Janem Husem dodnes platné a aktuální? V každém směru je pro pozorného diváka inspirativní jeho neměnný postoj k tomu, co hlásal. Jeho odhodlání i za cenu vlastní oběti, ve svých názorech setrvat a nenechat se v nich zviklat.

V tom se film a inscenace dokonale shodují. Možná, že televize věnovala životu a myšlenkám až příliš velký prostor. Film byl zkratkovitější, a tedy i pro běžného diváka srozumitelnější. Možná by stačily na vylovení vyřčeného docela dobře dva večery.

Co přínáší dílo Jana Husa dnešku?
Přes kritiku, která se na inscenaci trilogie snesla ve sdělovacích prostředcích i v diskusích po internetu, byl počin České televize správný a v této době nanejvýš potřebný. Přesvědčil jsem se o tom ve škole, kde nyní dočasně učím. Mile mne překvapilo, když jsem se v pondělí po odvysílání trilogie zeptal žáků v 9.třídě, kdo ji celou sledoval, přihlásila se většina třídy. To bych považoval za cenné naplnění záměru televize. Nešlo přeci jenom o oslavu, ale i přenos mnoha závažných myšlenek, které mistr Jan Hus vyslovil a které jsou nadčasové. Posuďte sami a zamyslete se na některými z nich:

„Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zemi, aby vyklovali každé zrnko zlata a stříbra. Nemají slitování. Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají. Chceš pokřtít dítě? Zaplať! Chceš loupit a vraždit? Zaplať a bude ti odpuštěno. Ale pak, kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil by na nebesa? A za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné chovají, čeleď nepotřebnou drží, v kostky hrají a na své kuběny kožichy drahé věší, zatímco Kristus chodil bos a neměl, kde by hlavu složil. Však poznejte se, vy zloději chudého lidu, neboť Bůh i lid vás vidí."     Olda Suchoradský