„Vyprávěla jsem o jeho příhodách, někdy i několikrát, a dětem se to tak líbilo, že mě brzy začaly opravovat. Minule jste to říkala jinak, volaly. A tak jsem si příhody s Milouškem začala sepisovat,“ vysvětluje spisovatelka.

Vyšla vám už třetí dětská kniha o kocourku Milouškovi. Můžete nám jej přiblížit?

Miloušek je nalezenec z vesnice. Našli jsme ho jako třítýdenní koťátko, a kdybychom si ho tehdy nevzali domů, tak by umřel. To je v knížce skoro všechno napsané a všechno je to pravda. Miloušek se s námi asi čtyřikrát stěhoval, zocelil se a byl chytrý, měl neskutečnou intuici. A prožíval s námi všechny příběhy. Chodil nakupovat do krámu, kde ho paní prodavačka zavřela a on tam shodil zboží, které jsem pak musela jít zaplatit. Nebo chodil do hospody, tam ho hostinský hnal z kuchyně a skladu, kde shodil dvě lahve kořalky. Takže zase přišel hostinský a řval na mě. Když jsme bydleli na Rynečku, rád sedával na autech a pózoval turistům na fotkách. Byl taková atrakce známá po celém Jičíně. Byl opravdu láska.

Ilustrační foto
Jičín zpřísnil pravidla pouličním muzikantům. Každý může hrát jen dvakrát týdně

Jak vás napadlo příběhy sepsat?

Jsem učitelka ve školce. Děti vídaly Milouška, jak chodí po dvoře. Pořád se na něj ptaly, tak jsem jim vždycky po obědě vyprávěla, co Miloušek dělal. A děti nechtěly číst pohádku, ale chtěly vyprávění o kocourovi. Tak jsem vyprávěla o jeho příhodách, někdy i několikrát, a dětem se to tak líbilo, že mě brzy začaly opravovat. A tak jsem si příhody s Milouškem začala sepisovat.

O jediném kocourkovi jste vydala hned tři knížky. Co stojí za jejich úspěchem?

Miloušek je úspěšný proto, že to mám vyzkoušené přímo na dětech. Vím, co se jim líbí, jaké mají rády příběhy. Vím, jakou mám pro ně použít gradaci příběhů, jak mají rády, když používám citoslovce a archaismy. Používám také otázky, přímo se jich ptám, co si myslí, a ony odpovídají. Přesně tak, jak jsme si povídali, když ležely po obědě na lehátkách.

V knížkách Miloušek zažívá různé lumpárny. Stalo se někdy, že jste se na něj opravdu naštvala?

On hodně zlobil. Lezl do kytek, vykonal potřebu a rozhrabal hlínu po celém pokoji. Ale vždycky jsem mu všechno odpustila. Byl moje láska a asi mě vnímal jako svou holku. Když přišel někdo cizí, hodně žárlil, přivlastňoval si mě. Ale to bylo asi tím, že jsme mu zachránili život.

Měla jste už předtím zkušenosti se psaním?

Zamlada jsem psala básně. Mám v hlavě spoustu příběhů, ale teď na to není moc čas. Dělám všechno okolo a mrzí mě, že na psaní nemám tolik času. Ale určitě to není poslední kniha, kterou jsem napsala. Jen už nebudou o Milouškovi.

Jak to?

Třetí knížka končí o Vánocích, Milouškovi se narodilo miminko Pupíček, o kterého se stará. Pupíček je také skutečný, opravdu se nám narodil doma pod postelí, takže jsme si ho odkojili odmalička. Máme ještě pejska a ten se o to kotě staral, jako by to bylo štěně. V podstatě jsem vyčerpala všechno, co se okolo Milouška stalo.

Vyprávěla jste pohádky i svým dětem?

Když byly moje děti malinké, ještě nebylo na trhu tolik knížek. Takže jsem jim převyprávěla klasické pohádky přímo pro ně, aby byly dostupné pro malé dítě.

Dvacátá léta s moderní fasádou. Jičínskou knihovnu čeká 70milionová rekonstrukce
Dvacátá léta s moderní fasádou. Jičínskou knihovnu čeká 70milionová rekonstrukce

Co nejvíc baví dnešní děti?

Baví je obyčejné příběhy. Když vidí, že mi běhá po dvoře pes, hned se ptají, kam jde. Tak začnu vyprávět, rozvíjet příběh a děti ztichnou a jsou zaujaté úplně obyčejným příběhem. Ne jako nějaké Tlapkové patroly a podobně. I když to má taky úspěch, hlavně v televizi. I animovaná pohádka o Milouškovi by byla moc hezká.

Vzpomínáte si ještě, jaké to bylo vydávat úplně první knihu?

Vzpomínám, nikdo z nakladatelů se toho nechtěl chytnout. Nabízela jsem to po všech čertech a ďáblech, vysvětlovala jsem, že to mám ozkoušené na dětech, ale nechtěli. Takže jsem si všechny tři knihy vydala samonákladem. To není moc levná záležitost. U první knížky jsem si myslela, že to napíšu jen pro děti a konec. Můj otec mi dokonce říkal, ať to nedávám za draho, že to nikdo nekoupí. Tak jsem to prodávala za 150 korun a na jedné knížce jsem vydělala osm korun. Dodnes to není o moc lepší. Tiskárny jsou drahé a pro takhle malé autory to je luxus.

Čemu se chcete věnovat dál?

Chci dál psát pro děti. Taky mi známí říkají, ať napíšu něco o sobě, že se mi taky spousta věcí přihodila. Ale já nevím, jestli bych to uměla. Mám velké zkušenosti s vyprávěním pohádek, ale se psaním pro dospělé vůbec.