Kniha Miloně Čepelky.Řeč bude nejen o jeho poslední básnické sbírce Mandel sonetů (a jeden za odměnu), ale i o knize povídek A jestli neumřel… Povídky humornou formou pojednávají o opouštění tohoto světa, o odpouštění a smíření. Hudebním doprovodem besedu zpestří nakladatel a zároveň plodný spisovatel Josef Snětivý.

Miloně Čepelky jsme se zeptali na několik otázek.

Lidé vás znají hlavně jako dlouholetého člena Divadla Járy Cimrmana, jako básníka a spisovatele už méně. Můžete prozradit, co vás při psaní inspiruje a jaké žánry jsou vám nejbližší?
Od mládí jsem tepal verše. Nic objevného, učil jsem se u klasiků. Jenže když jsem měl za sebou první krůčky, přišly takzvané události, dva srpny, 1968 a 69. Zalezl jsem do ulity, nechtěje využívat uvolněného pole po zákazu těch, kterých jsem si Miloň Čepelka.vážil. Do šuplíku jsem si napsal prózu, která byla i o tom, co se stalo. Když pak ledy odpluly, nebylo snadné navázat, zvlášť když jsem mezitím propadl divadlu. Najednou bylo a je psavců mnoho. Ale veršem i prózou se přesto pokouším přemýšlet o tom, co jsem zažil a co si o tom myslím. Kladu sobě i čtenářům otázky, protože těch neubývá, spíš přibývá. A snažím se, aby to nenudilo.

Vaše působení v pracovní skupině Jazykové kultury Českého rozhlasu k následující otázce prostě vybízí: Na bidle si postavil bydlo kos. Zafoukal vítr a obě b_dla spadla. Co s tím?
Ale můjtybože a milovaná češtino! Když zafouká tak silný vítr, následky bývají postupné. Nejdřív spadne bidlo a pak i bydlo, sotva obojí najednou.

Můžete nám říct nějakou oblíbenou „historku z natáčení"?
Nemůžu. Smoljak se Svěrákem si je svého času pro televizi vymýšleli a mně stačí, že jednomu vymyšlenému sloužím už devětačtyřicátý rok na jevišti.

Právě vám vychází drobná básnická sbírka, v pořadí už tuším desátá. Čím je pro vás zvláštní?
Že není nová. Je to už její třetí vydání – Mandel sonetů. Z podnětu nakladatele Josefa Pepsona Snětivého rozšířená o čtrnáct veršů sonetu šestnáctého. Odměnou těm, přijmou-li ji, kdo jsou dnes ještě ochotni číst reflexivní verše. Ale který z žijících veršotepců může říct, že mu jedna sbírka vyšla třikrát? Nepřeceňuji to, avšak radost mi to dělá, proč bych se nepřiznal. 

Miloň Čepelka – Mandel sonetů (a jeden za odměnu)

Poezie

Vlastně již třetí vydání sbírky Mandel sonetů je malým, ale výmluvným otiskem šíře uměleckého záběru, jíž nás těší Miloň Čepelka.

Vázaná, formát 85x125 mm, 24 stran
Doporučená maloobchodní cena: Kč 99,-
Vychází na konci ledna 2016
ISBN 978-80-7475-139-4
Vydává Nakladatelství ČAS s.r.o., Slepá 246, 252 03 Řitka
info@nakladatelstvicas.cz, www.nakladatelstvicas.cz

Aniž bychom jej chtěli srovnávat s velikánem, kterého pomohl objevit, tedy se „sopkou, která zasypala sama sebe", musíme smeknout před rozmanitostí forem, jimiž vyjadřuje své nekončící okouzlení světem kolem sebe. Herec, dramatik, textař, zpěvák a všestranný literát zde zvolil básnickou formu, která je mu dnes asi nejbližší. Jeho sonety uchvátí zdařilými zásnubami poetičnosti a civilnosti, pozapomenutými slovy, kterými v duchu hesla cum grano salis rafinovaně dochucuje moderní jazyk svých básní, i niterným prožitkem, zakletým v dokonalé formě, čímž dává vzpomenout básníka z největších, Ivana Blatného. Na rozdíl od něj se ovšem raduje, že našel ženu, která s ním lásku a úctu k minulosti sdílí, a tak zní jeho verše především milostnou notou.

Je to vyznání, je to hold kráse v různých podobách, poezie srozumitelná každému, neboť básník je přesvědčen, že „staré formy v čase zmatků udržují řád". Dárek vhodný do dámské kabelky mezi rtěnky a pudřenky a hřebínky a rozsypané drobné mince. A v knihovně kamkoli, třeba před hřbety velkých knih, které svým malým, něžným rozměrem nemůže překrýt, a proto na něj nebudou žárlit. Odměnou vám bude i krásný Sonet o marném snu, přidaný do tohoto nového vydání.

UKÁZKY:

Sonet o tobě a o starých slovech

Miloň Čepelka: Mandel sonetůTak jako ty miluji stará slova,
jichž vůně zhasly vinou prošlých časů.
Jsou-li to navíc slova básníkova,
chybí jen vlas – a užuž chápu krásu!

Ale ten vlas…, tím obtočíš mě ty,
když víc než šťasten vnořen jsem v tvém klíně,
když vnímám všech tvých svalů podněty,
drobné jak stopy mžení na hladině

tajemných jezer, líných lučních říček
i zase spádných horských ručejů,
v nichž utonul Popelčin pantoflíček.

Pak, miláčku můj, vždycky okřeju,
a zatímco v souzvuku s tebou dýchám,
cítím, jak noc se snáší k ztichlým líchám.

Sonet s vážnou prosbou

Můj hřbitov v Pohoří má v každém rohu lípu
a na těch lípách bzučí v červnu včely.
Jako by se i hroby rozezněly
a mrtví by si vyšli na besedu.

Radují se, co bude letos medu,
a kdo měl život sladší nežli jiný,
vynahradí teď marné laskominy
tomu, co ještě mlád se zabil v džípu.

Takový mír a pohoda tu vane.
Co bylo, bylo, co se stalo, stalo,
hlína to srovnala. A všude plno květů.

Přesto zde klekám k vážné prosbě, Pane:
Jednou sem jistě přijdu natrvalo,
leč dokud miluji, nech na pospas mě světu.

Sonet o pokorném štěstí a s ozvěnou

Chvíle, kdy píšu, kdy mi jazyk podá
ta správná slova a ty pravé rýmy,
nemůže zničit žádná nepohoda.
Cítím se v říši hlásek mezi svými.

Na staré hrušce tiše šustí listí,
kosice míří k hnízdu krmit mladé,
a můj kout světa stranou nenávisti
trápí jen lítost, že tak není všade.

A k tomu ty, má lásko usměvavá,
ať už jsi blízko nebo vzdálená,
jsi v každém snu, jenž se mi v noci zdává,

a tvého hlasu znělá ozvěna
odměnou nese jako motýl v letu
milostnou píseň hranou na spinetu.

Sonet o marném snu

Moci tak do tvé dlaně skrýt se celý
a pozorovat odtud potají,
zda aspoň někteří mě hledají,
a jestli jim to starost o mne velí,

nebo snad probůh spíše obava,
že zmizení mé není konečné.
To bych jim nahrál pěkně na smeč. Ne!
Kdo ukryje se, vždycky prohrává.

A pak: tvá dlaň je, lásko, příliš malá,
celého by mě dobře neschovala,
ten sen je věru sama pošetilost.

Leč přece – víš, co je mi na něm milé?
Že bych tím došel nejhezčího cíle,
být bezvýhradně vydán ve tvou milost.

Miloň Čepelka
Narodil se v roce 1936 v Pohoří u Opočna. Vystudoval Vysokou školu pedagogickou v Praze (český jazyk a literatura), krátce pracoval jako učitel a poté jako redaktor Československého rozhlasu. Zakládající člen Divadla Járy Cimrmana. Herec, moderátor, šansoniér, textař, básník, prozaik, scénárista, dramatik… Šíře jeho záběru připomíná génia, kterého pomohl objevit.
Mandel sonetů (a jeden za odměnu) (2016) je jeho sedmým počinem v Nakladatelství ČAS (předcházely mu povídkové sbírky Svědectví inspektora Toufara /a jiné povídky/ a A jestli neumřel… /a jiné povídky/, stejně jako básnické sbírky Mandel sonetů, Deník haiku 2, Druhý mandel sonetů a Třetí mandel sonetů.