Rekonstrukce byla více než nákladná, zámek byl v žalostném stavu. Kromě náročné stavební rekonstrukce bylo nutné provést vzhledem k pohybu geologického podloží, které bylo vyvoláno regulací řeky Cidliny, injektáž všech základů. Občané, kteří se nejvíce zasloužili o tuto realizaci, byli Ladislav Korbel, tehdejší starosta, dr. Jaroslav Wagner, vedoucí pracovník Státní památkové péče a JUDr. Bohuslav Kučera, předseda čs. strany socialistické.

Práce odborníků
Měl jsem tu čest s Jaroslavem Wagnerem spolupracovat jako architekt na některých částech tohoto projektu. Byla to především část zámku, kde umístil obřadní síň. Vznikl návrh na svatební síň, ale také na slavnostní prostor pro řadu různých využití. Ta byla umístěna v I. poschodí zámku a její součástí byla i tzv. Síň císařů. Další prostor, snad nejvýznamnější, byla bývalá konírna – do této doby městský a okresní archiv, v naprosto žalostném stavu. Doktor Wagner navrhl jeho rozdělení na dvě části. Jednak velkou výstavní galerii pro pravidelné výstavy členů Svazu českých výtvarných umělců, a menší prostor (kde je dnes prozatímní obřadní síň), který měl sloužit k prodeji výtvarných děl umělců z regionu.

Realizace dopadla velmi dobře, k velkému uspokojení veřejnosti. Mít vlastní „Městskou galerii" – která byla hodnocena jako nejkrásnější galerie v republice, bylo pro město Jičín více než významné. V minulých letech zde proběhla řada vynikajících výstav profesionálních českých výtvarných umělců. S příchodem společenských změn přišly i takové, které ne vždy byly ku prospěchu města i galerie.

Nejdříve to bylo zneužití krásného sálu městské galerie pro různé výstavy, které neměly s výtvarným uměním nic společného. Ať již to byly výstavy motocyklů, medvídků, výroby hraček, pseudopolitické výstavy atd. Bylo patrné, že pro různé spolky a jejich představitele je v podstatě nesmírně jednoduché „ukrást" použití umělecké galerie pro jejich pseudovýstavy. Tito lidé naprosto neměli ponětí, co to je galerie výtvarného umění a co znamená pro duchovní život, pro etické a estetické hodnoty obyvatel. Další negativní osud stihl tuto galerii, když byla převedena pod správu Krajského úřadu Hradce Králové. Ředitel muzea je zároveň ředitelem galerie, ačkoliv tyto funkce byl měly být odděleny. Navíc s životem města až do svého jmenování neměl mnoho společného. To, že ve městě Jičíně působí na řadě významných míst lidé, kteří zde nevyrostli, s regionem nemají nic společného, je často znát, je to chyba.

Negativní počin
Jeden z nejnegativnějších počinů – který znamená zánik této galerie, je myšlenka zrušit ji a nahradit stálou expozicí na téma Albrecht z Valdštejna. Jak známo, místní autority z Jičína se chystají ukončit existenci galerie ve prospěch této osoby. Vévoda Albrecht z Valdštejna je a byl pro mnohé pozitivní postavou, díky mnohaleté glorifikaci jeho kladné činnosti.

Jičín a Jičínsko vděčí za relativní prosperitu v 17. století tomuto válečníkovi. Jeho panství vzkvétala po mnoho let díky vojenským zakázkám a vévodou vynuceným klidem na jeho území a budování tzv. terra felix.

Ale vedle pozitivních aktivit se často zapomíná na jeho činnost vojevůdce a krutého válečníka v 17. století. Pro český národ sehrál několikrát velmi tragickou roli; v Evropě byl nazýván „Zlořečeným" Čechem, za kterým zůstaly desetisíce mrtvých..

Myslíte, že je vhodné budovat oslavnou expozici takovému hrdinovi v krásné jičínské galerii? Navíc, aby jej děti braly za pozitivní postavu českých dějin? Kam jsme se to dostali? Přesto si myslím, že by nebylo správné na Valdštejna zapomenout. Bylo by dobré prezentovat jeho život a aktivity. Nejenom pozitivní, ale i negativní. I ty jsou velmi české.

Valdštejnská lodžie.Ideální místo pro takovou expozici by byla Valdštejnská lodžie. Konečně by se dostavěla a získala svoji funkci. Nad tím by se měli zamyslet ti, kteří se snaží zlikvidovat a zničit nejkvalitnější galerii pro výstavy tvorby českých výtvarných umělců.

Je naprosto evidentní, že galerie za současného vedení neplní svoji funkci a že by bylo nejvhodnější, aby ji převzalo město Jičín a vedení se ujal schopný pracovník se znalostmi jazyků, který má zkušenosti s budováním a funkcí galerie výtvarného umění. Mám zkušenost s vedením menší galerie v letech 1990 – 1996 (AR-STUDIO). Za těchto pár let jsme realizovali asi čtyřicet výstav českých i zahraničních výtvarných umělců. Tím bych rád sdělil, že situace pro existenci galerie výtvarného umění v Jičíně je velmi dobrá. Také proto, že mnoho lidí, kteří jedou do Krkonoš, se nezapomene v Jičíně zastavit. Jsem členem Mezinárodního svazu výtvarných umělců. Vím a mám povědomí, že mnozí kumštýři z jiných zemí by rádi v Jičíně vystavovali. Není dnes zvykem dělat dlouhé výstavy, stačí jeden až dva týdny. S každou expozicí by přijela do Jičína i řada přátel těchto umělců.

Komerční přínos
Znamenalo by to i komerční přínos. Všichni musí někde bydlet a stravovat se, hotelů v Jičíně je dostatek. Nepochybuji o tom, že by to jičínští podnikatelé v pohostinství velmi uvítali. V současnosti by kupříkladu Unie českých výtvarných umělců chtěla uspořádat reprezentativní výstavu tzv. Salon regionálních umělců. Vedení Unie již na začátku roku psalo žádost řediteli muzea. Dostalo se jim arogantního odmítnutí. Já sám jsem žádal o uspořádání výstavy k mým pětasedmdesátinám. Odpověď jsem nedostal.

Jakékoliv výmluvy na krizi jsou plané, ta také jednou skončí a život opět dostane plné obrátky. A to si musí ti, kteří o problematice existence galerie v jičínském zámku rozhodují, uvědomit. Je velmi lehké něco zbořit, zlikvidovat – ale znovu to vytvořit je více než těžké, někdy to ani nejde.
Ing. arch. Zdeněk Šindlar, člen Unie českých výtvarných umělců, Občanské sdružení Kumburk

Reakce na článek - ZDE: