Milana odjakživa zajímala práce s barvami. "Jako kluk jsem se chodil jednomu soboteckému malíři koukat pod ruce. Ukazoval mi, jak zacházet s barvami, jak je namíchat a jak přenést na plátno," vypráví. V dospívání si od umění odskočil ke sportu, který ho na několik let pohltil natolik, že na malování nebyly myšlenky. "Hrál jsem intenzivně tenis a fotbal, bylo to pro mě zajímavější. Ale o umění jsem se nepřestal zajímat. Dělal jsem jeden čas miniatury, ale hlavně jsem chodil do galerií a studoval práci jiných," říká.

K malování je podle něj potřeba přítomnost múzy. Když si ta dá na chvíli pauzu, vypne i soustředění, energie a člověk si ani nenajde dost času. "Před čtyřmi lety se ale shodou životních okolností vrátila a já se do toho ponořil naplno. Teď mám asi třicet obrazů, se kterými jsem jakž takž spokojený a chtěl bych je ukázat i jiným," vysvětluje, jak se po letech k malování vrátil.

Dnes pracuje v Praze ve velkoobchodní firmě se zdravotnickou obuví. Nakonec se mu dokonce podařilo svou vášeň pro umění prolnout i s profesním životem. "Občas pro naše boty navrhnu nějaký detail, který se mi zdá barevně zajímavý. Ale v naší branži musíme hlavně brát ohled na zákazníka. Máme třeba krásný, jasně žlutý materiál. Ta barva je úžasná, ale ženy dnes preferují spíš pastelové tóny, které se hodí ke všemu. Zářivě žluté boty by si koupila třeba jen jedna. To mě v kreativitě trochu limituje," říká Milan Hoferik. Po náročném týdnu v práci tak rád zasedne k malování. Je to pro něj forma meditace.

Rodák ze Sobotky nejčastěji maluje podle předlohy, ve své hlavě pak ale motiv dotváří podle volání své múzy. "Když vidím něco zajímavého, vyfotím si to a zkouším to namalovat. Představivost mě ale občas odvede na míle daleko," směje se.

Výstava začíná 15. srpna ve 14:00.Výstava začíná 15. srpna ve 14:00.Zdroj: Deník/Kateřina Chládková

Nejraději maluje technikou špachtle. Při ní se barva nanáší ve vrstvách ne štětcem, ale kovovým nástrojem, díky kterému je možné vytvořit plastickou texturu malby. "Je to krásná, ale technicky náročná práce. Musíte získat správný grif nanášení barvy. Ten se pak stává vaším rukopisem," popisuje Milan. Zároveň se ale technika docela prodraží. Někteří umělci, kteří malují špachtlí, nanášejí na plátno třeba centimetrové vrstvy barvy, která jim tak z palety rychle mizí.

Malování se Milan učil sám. Studiem obrazů v muzeích se dostával do tajů kombinace barev a motivů, na samotnou tvorbu ale aplikuje metodu pokus-omyl. "Občas oslovím nějakého malíře s prosbou o radu, občas ale nepochodím. Jemné nuance malířského umu jsou totiž často tajemstvím umělce, který si jej hýčká," říká.

Ze slavných malířů obdivuje nejvíce staré mistry. Přestože sám tvoří moderní obrazy, vzhlédl se právě v umělcích 19. století. "Jejich práce s barvami a se štětcem je neuvěřitelná. Jednou bych chtěl vzít nějaký starý obraz a zkusit ho přemalovat svou vlastní technikou," prozrazuje plány do budoucna.

V současnosti se ale zabývá přípravou výstavy, která začíná 15. srpna na městském úřadě v Sobotce. Obrazy budou k vidění celý týden až do 21. srpna. V případě zájmu je možné si obrazy Milana Hoferika koupit, výstava ale není primárně prodejní. "Nejde mi o to na tom vydělat. Chci hlavně ukázat svoje dílo. Ale pokud by někdo opravdu chtěl, budu rád. Některých obrazů bych se vzdával hodně těžko, ale radši ať někomu dělají radost na zdi, než aby zůstaly opřené v ateliéru," říká.