Jiří Škopek je ve svých 79 letech stále aktivní a ani s téměř osmi křížky ho neopustil smysl pro humor.

Je autorem krajinných cyklů, kreseb pro noviny, ilustrací, má na svědomí grafické úpravy katalogů, knih. Vytvořil řady znaků a praporů měst, navrhoval dřevěné hračky, rovněž práce pro architekturu z kovu, skla i keramiky.

Význačná díla
U pramene Labe je instalováno jeho ztvárnění toku i s plastikami měst, kterými protéká. V kraji Boženy Němcové dal výtvarnou podobu panelům a naučné stezce v Babiččině údolí.

Kdybyste někdy zavítali v předvánočním období do Nového Města nad Metují, spatříte tu betlém, v němž je zachyceno padesát lidiček v nadživotní velikosti. Tvůrcem je Jiří Škopek.

Přiznává že Josefa ztvárnil podle své podoby, Marií je jeho paní a jezulátkem dcera Markéta.

„Vznikl v letech 1968 – 69. Byl to poslední betlém v táboře míru, v táboře socialismu," vypráví s úsměvem Jiří Škopek.

Nataša Kalousková ze železnického muzea prozrazuje, že pro pohlednice Jiřího Škopka má slabost a posílá je také svým známým k Vánocům. Esemesky jsou podle ní neosobní. Malíř se s ní ztotožňuje.

„Jako tradicionalista míním, že zaslaný vánoční pozdrav nic nenahradí. Přát někomu pomocí moderních sdělovacích prostředků považuji za urážlivé, za projev pohodlnosti až lenosti," říká Jiří Škopek. 

Malíř si je vědom, že posílání pohlednic je pryč. Tiskárny už nechrlí desetitisíce laciných kýčovitých obrázků. Svoji roli hraje i nikoliv lidové poštovné. „Do toho vstupuji já, tvůrce malovaných pohlednic, jichž bude už brzy celá pětistovka. Práce na pohlednici je léčivá. Na mě to sice není vidět, ale duševně mě léčí a oblažuje. A asi oblažuje i sběratelé, zvlášť sběratelky, které mi píší pěkné dopisy," svěřuje se.

Autor roubených chaloupek, zachumlaných do sněhové pokrývky, vysvětluje, že některé náměty si vyhledává sám, na některé je upozorněn sběrateli, zcela vzácně je pohlednice někým objednána.

„Kreslím na místě, fotografuji, konečná kompozice vzniká doma na mém pracovním stole. Idealizuji, vypouštím nepodstatné, přidávám naopak to, co podle mého názoru chybí. Snažím se obrázek nějak ozvláštnit," popisuje svoji tvorbu.

O Železnici se dozvěděl poprvé před pětašedesáti léty při četbě holubářských časopisů. Tři grácie z místního muzea ho v roce 2005 přesvědčily, aby se tu prezentoval svými pohlednicemi. Nechal se přemluvit a pokud budete pozorní, na jednom ze Škopkových železnických pohledů ženy objevíte. Najdete zde i malíře Michaila Ščigola, kterého Jiří Škopek ztvárnil u jednoho z dřevěných stavení.

Argument
Co vedlo Jiřího Škopka k tomu, že začal malovat pohlednice? „Naštval jsem se. Dřív se muselo všechno prohnat komisí. Na pohlednice měly monopol pouze dvě firmy, nikdo jiný je nemohl vydávat. Zacinkali jsme klíči a všechno se začalo valit naprosto neorganizovaně, tak i pohlednice. Začaly se vydávat kýčovité věci, a to jsem se naštval. Namaloval jsem několik zimních pohledů a ono to zapůsobilo. Tak jsem jich začal malovat víc."

Jaroslav Loužil ze Železnice sbírá pohlednice Jiřího Škopka pro kouzlo roubených domečků, netknuté přírody. „To doopravdy chytne za srdce. Doma mám zaregistrovaných tři sta pohlednic."