Františkův otec Josef Škoda (1902-1978) byl od mládí slepý. Jeho manželka pocházela ze Sobotky. Rodina se přestěhovala do Libáně, kde Josef Škoda založil hudební školu. Jeho syn zdědil umělecké nadání. Byl výtvarně nadaný, ale možnosti realizace jít cestou výtvarného umělce se časově oddálily. Nejdříve vystudoval Obchodní akademii v Jičíně, potom pracoval dlouhá desetiletí jako vedoucí provozu Československých hudebních nástrojů v Dětenicích.Vlastně až do konce života.

Přesto se ve volném čase snažil vstoupit na uměleckou dráhu. Úspěšně vykonal zkoušku na pražskou Akademii výtvarných umění, ale pro nadbytek uchazečů nebyl přijat. Tento nezdar ho neodradil. Studoval soukromě ve výtvarné škole profesora Emanuela Frinty, ve školním roce 1954/5 byl přijat k externímu studiu na UMPRUM v Praze do třídy profesora Antonína Strnadela, v letech 1956-9 absolvoval dálkový kurs výtvarné výchovy při ÚDLT Praha, kde mezi jeho učiteli byli pedagogové Miloš Antonovič, Jiří Baumruk či Miloslav Hégr.

Nezmínil jsem se ještě o jeho studiu a spolupráci s libáňským akademickým malířem Františkem Maxem. Byl pohotovým tvůrcem zachycení momentů okamžiku dění, mnoha kresebných studií přátel, olejových či pastelových portrétů, krajiny, zátiší, ilustrační tvorbě, tvůrce knižních značek (exlibris), které rád dělal pro své přátele. Patřil mezi realisticky tvořící umělce.

Tvorba portrétů
Snad nejvýrazněji vystupují do popředí jeho portrétní práce, tvořené především technikou pastelu, která mu umožňovala vystihnout jemné záchvěvy ve tváři portrétované osoby. Právě pastelové portréty Františka Škody vždy poutaly pozornost návštěvníků výstav. Výborné jsou především jeho portréty žen a dívek, kde dovedl vystihnout pomíjející krásu půvabu mládí. Jsou to kouzelné práce.

Miloval rodný Český ráj, krajinu Jičínska, krajinu Libáně, Dětenic, Starých Hradů… Chodil pokorně krajinou, aby pronikl k samé podstatě kraje. Jeho krajinářská tvorba je zaměřena právě na krajinu Libáňska, Starých Hradů, Kopidlna, Sobotky, Železnice, Jičína a dalších míst, kudy procházel jako člověk a umělec s otevřeným srdcem. „Šel malíř František Škoda krajem a píseň domova doprovázela jeho tiché kročeje… Do posledního dechu nedosněný chorovod…"

Rád maloval zátiší. Svět barev a krásy květin dával možnost nechat rozeznít širokou paletu barev. Byl tvůrcem ilustrací veršů Květů zla (Charles Baudelaire), které jsme měli možnost vidět též na výstavě v r. 2004 v jičínské knihovně. Výstavu tehdy zahajoval jeho přítel Josef Bucek (1930-2012).
Méně známou částí jeho díla jsou knižní značky (exlibris). Pěkným příspěvkem připomněla manželovy knižní značky jeho manželka Irena Škodová v příspěvku Trochu jiná vzpomínka, otištěném v Listech starohradské kroniky.

Malíř František Škoda byl jedním ze spoluzakladatelů jičínské výtvarné skupiny Studio 85 (Josef Bucek, Petr Heber, František Škoda, Jaroslav Volf), se kterou nejraději a nejčastěji vystavoval na různých místech nejen Českého ráje, ale též v Hradci Králové, Mladé Boleslavi, Brně, Praze, v Rakousku aj. Dílo Františka Škody se dostalo do mnoha soukromých sbírek u nás, ve Francii, Jugoslávii, Kuvajtu, Rakouska, Německa, USA, je v majetku galerií zámku Staré Hrady, Sobčic, města Libáně ad.

Jeho odchod silně zasáhl přátele výtvarného dění a umění Českého ráje, regionální tisk věnoval jeho dílu a osobě značnou pozornost. V dalších letech je dílo Františka Škody v tisku často připomínáno. Zajímavé jsou příspěvky otištěné v jednotlivých ročnících Listy starohradské kroniky. Škoda byl velmi skromným člověkem a umělcem.   Josef Pavlík