I vernisáž proběhla důstojně. Matěj Čejchan zpíval Kryla, Veronika Vildmanová Modlitbu, tak, jak ji zpívala Marta Kubišová z balkonu Melantrichu. Pan ředitel mluvil o potřebě odstupu, chceme-li hodnotit. Pak vyjmenoval, co se u nás po Listopadu změnilo.

Historička Hana Fajstauerová, která výstavu připravila, pak podrobněji o své práci. Věru nabyla lehká. Nepodařilo se dohledat mnohé archivní dokumenty. Generál Lorenc, který velel StB, vydal rozkaz ke skartaci dokumentů. Na Jičínsku se pálilo na Blatech. A tak se nedochovaly materiály, kde by se prokázala vina mnohých osob, kteří chodili a někteří ještě chodí mezi námi. Protože u nás byla síť StB a spolupracovníků velmi široká. V kritickou chvíli, v době generální stávky, přišlo na náměstí až 2000 lidí. Za okny v zámku byli nežádoucí „pozorovatelé“.

Hana odvedla dobrou práci. Trpělivě sháněla pamětníky, jejich vzpomínky. Ano, byly i fotografie. Například z velké manifestace Občanského fóra ve sportovním areálu. Někteří od předsednického stolu už nejsou, někteří jsou mimo dění. Bylo třeba určit, o koho se jedná. Jakož i řečníky na valníku při generální stávce. Mravenčí badatelská práce. Práce historika nesmí být ovlivněna politikou. I o tom se Hana na závěr zmínila.

Lidé procházejí výstavní chodbou, prohlížejí si fotky i dokumenty. Identifikují si lidi na fotografiích, hledají sebe. Diskutují. Vzpomínají. Možná i sami pro sebe hodnotí. I svůj postoj v té minulé době předlistopadové. Pro někoho byla i kritická otázka jak já se zachovám. Například, zda podepsat, či nepodepsat Chartu 77. Tehdy znamenalo to nucený odchod ze zaměstnání, či ze školy. Či jiné represe v pracovním, či občanském životě. I o tom výstava je. Praktické výsledky Listopadu? Až 19. prosince 1989 přineslo Rudé právo plné znění Charty 77. Dokumentu, který naši pracující odsuzovali, aniž znali jeho text. Dokumentu, ve kterém nebylo jediné slovo protizákonné. Tak vypadal život před Listopadem.

Mnohé věci řeší si každý sám. Protože Listopad pokračuje. Ne všechny jeho myšlenky se naplnily.

Otázka co s morálním marasmem ve společnosti? Co můžu ve věci udělat já? Stačí přijít na demonstraci nesouhlasu? Výstavu můžete v jičínském muzeu navštívit do 1. prosince.

Bohumír Procházka