Měli jsme možnost poslouchat podivuhodné životní i umělecké příběhy, které byly veselé i trochu vážné. Nebyla to beseda s přesným popisem umělcova života. Prostě si povídali Alfred Strejček s moderátorem Jindřichem Žemličkou v poctivé snaze zachytit spíše ty veselé stránky života umělce.

Vypravěčský šarm a zemitý říz příběhů přemýšlivého a citlivého umělce Alfreda Strejčka sledovalo a přijímalo často i rozesmáté publikum jako chválu jeho herectví. Vzácné chvíle s Alfredem Strejčkem doprovázely vesměs ježkovské melodie v podání vždy muzikantsky připraveného Zámeckého saxofonového kvarteta vedeného Josefem Žemličkou. Podivuhodné odpoledne uprostřed Šrámkova žhavého léta.

Po skončení produkce publikum dlouho neodcházelo. Přátelské povídačky, všechna setkání s Alfredem Strejčkem jsou vzácná. Radost nám udělala také stále trvající výstava malíře, grafika, ilustrátora a letošního jubilanta s dlouhými kníry Adolfa Borna. Spisovatel Bohumil Hrabal napsal, že „grafické práce Adolfa Borna jsou vlastně obrazy, ve kterých poznáváme sami sebe, je to humorně teskná moudrost…" Pravda, jeho grafikám rozumí každý člověk. Proto se musím vrátit do Galerie Karla Samšiňáka a znovu se potěšit vzácnou bylinkou, jíž jsou půvabné grafické listy Adolfa Borna.

Varhanní festival
Chceme vidět za roh Šolcova statku. Je tam kostel sv. Máří Magdaleny s pozdně barokním vybavením, především s úžasnými rokokovými varhanami s bohatou figurální výzdobou. Zde se už čtrnáct let koná varhanní festival věnovaný Jiřině Pokorné. Znal jsem ji osobně, mezinárodně uznávaná osobnost české varhanní školy.

Musím poděkovat Zdeně Nečesané, že se tak náročného úkolu ujala a přivedla Sobotku k obohacení kulturního života. Právě v nedělním trochu pozdním odpoledni nás Zdena Nečesaná pozvala na varhanní koncert z díla regionálních skladatelů barokní tvorby. Úspěšná česká varhanice, mimo domov koncertuje ve významných varhanních domech v Rakousku a Německu, je pedagogicky aktivní na ZUŠ v Mladé Boleslavi. V soboteckém kostele usedla ke královskému nástroji a rozvinula své umění ve skladbách jedné z nejstarších epoch české hudby. Tak třeba nejvýznamnějším členem skupiny českých chrámových skladatelů byl František Xaver Brixi ( slyšeli jsme Preludium in F nebo Seykorku a dvě části z Cembalové suity).

Do poslední fáze vývoje barokní hudby nás umělkyně zavedla provedením Fugy in A s příznačnými rysy typické české hudebnosti, dílo skladatele Bohuslava Matěje Černohorského, rodáka z Nymburka. Pak přišel na řadu Josef Ferdinand Seger, narozen v nedalekém Řepíně, jeden z nejlepších varhaníků týnského a křížovnického chrámu v Praze. V širším smyslu slova patřil ke škole Černohorského, jeho Toccata a fuga in D zaujala bohatě modulovanou harmonií. Dostávám se k Andante Jiřího Antonína Bendy, narozeného ve Starých Benátkách, kdysi student jezuitského gymnasia v Jičíně, nesporně jeden z nejpozoruhodnějších českých skladatelů a tvůrce scénického melodramatu.

Na závěr koncertu zazněly Pastorale a Partita in C Jana Křtitele Kuchaře, rodáka z Chotče na Jičínsku. Rovněž prošel třídami jezuitského gymnasia v Jičíně, nadaný žák zmíněného Segera. Velký ctitel Mozarta, dokonce vypracoval první klavírní výtahy jeho oper Don Juan a Kouzelná flétna. Že byl Kuchař skvělým varhaníkem, jsme poznali zejména z jeho monumentální Partity in C se skvělým kontrapunktickým uměním

Výkon Zdeny Nečesané, podtržený plejádou skladeb českých mistrů osmnáctého století s doširoka rozevřenou paletou interpretačně dokonalého cítění každého díla doprovázeného vždy s vhodně volenou registraturou, opravňuje k výroku o demonstraci vysokých hodnot jejího varhanního umění.   Zdeněk Vokurka