Kdo chce, může přispět jinak. Pomoc s přípravou, s úklidem. Nebo na senoseči. Stádo koz a oslů něco spotřebuje. Rozhodně hodně set. Návštěvníků. Proč to počítat, hlavně, že je pohoda.

Ani déšť, který se přihnal, náladu nepokazil. Hlavně zachránit zvukovou techniku. Lidi se do velkého chléva vešli. I s kozami. Ta pohoda. Kdo chtěl, dal si pivo, nebo limču, či něco uvařeného, nebo upečeného. Kdo chtěl, tak si povídal, nebo poslouchal kapely. Dokonce autorské čtení bylo.

Autorské čtení

Kdo chtěl, četl si svoje (Bukowského), nebo usnul. Ostrůvky pozitivní. Neviděl jsem nikoho mračit se, hádat. Neviděl jsem nikoho zahodit papír nebo kelímek. A když někdo zapomněl, druhý to za něj udělal. Rodiny s dětmi, milenci, samotáři.

Proč tohle všechno takhle? Statek Standy Pence je v Milkovicích na stráni. Je odtud skvělý výhled do kraje. To přispívá, ale nestačí. Ještě musí být dobrá vůle, a práce. Na mejdanu nejsou projevy, ani profesionálové, co hrají v televizi. Neznamená to, že jejich muzika není muzikantsky kvalitní. Určitě je ze srdce a tak je taky poslouchána.

Kozí mejdan je trochu jiný než mnohatisícové festivaly, kde je přebohatý program, celebrity, komerce. Často rámus všeho druhu. Pokud tady máme použít jedno charakteristické slovo, tak je to pohoda.

Ano, přiznávám, po kraji je slyšet všelijaké zvěsti. O vlasatých lidech, o drogách, o nepořádku. Často zvěsti od těch, kteří nebyli, neviděli. Od těch, kteří nemají rádi, když se někdo odlišuje. Oblečením, účesem, muzikou, životním stylem. To nám zůstává z komunistických časů. Ale vždyť je to jedna z krás našeho života, ta rozmanitost. Ostatně, přijeďte se za rok začátkem srpna podívat.   Bohumír Procházka