Má Standa Penc, kdysi a stále disident, usedlost na samotě v Milkovicích. Když se podíváte z kopce, je tu nádherný pohled na krajinu, kde dominuje osenický kostel. Při pohledu nahoru je statek a rozlehlý sad. V ohradě jsou oslíci, kdo chce, může se s nimi kamarádit.

Sad je ideálním prostorem velkého mejdanu. Skupiny sedí u stolu, na dekách, nebo jen tak na trávě. Jedna parta tábořila dokonce na střeše velkého auta. Občas někdo vstane, dojde pro pivo nebo limonádu. K mání je i přírodní strava- vegetariánská. Hygienická zařízení jsou jak zákon přikazuje. Samozřejmě žádná paráda. Proč taky? Na parádu si tu nikdo nepotrpí. Za co taky? Tohle je mejdan – festival, bez vstupného. Přípravu a úklid obstará Standa a jeho přátelé.

Teď o té kultuře. Jedno podium je ve chlívě. Ten je rozlehlý, vejdou se všichni. To pro případ deště. Ale lidi tu sedí rádi. Na slámě je útulno. Druhé podium na louce v sadu. Hraje, zpívá, čte svá literární díla každý, kdo přijede a komu se chce. Samozřejmě zadara. Elektrika je připravena. Ale jsou tu i akustické kapely. Hodně kytar.

Na zástěně je výstava fotografií a obrazů. Domovní dveře, zvláště kliky, zámky. Abstrakce. Pečlivě aranžované. Kdo chce, prohlíží. Diskutuje. Úvahy o dírkové kameře (camera obskura) v návaznosti na Romana Szpuka, který takhle fotí Šumavu. Každý přijde s něčím. Dívka vytáhne notýsek, znamená si knížku, o které je řeč.

Lidi. Budete se divit, ale mejdan je v stále větší míře rodinným mejdanem. Děti se tu nenudí. Samozřejmě děti ze spřátelených rodin. Myslím spřátelených s přírodou, tímhle druhem muziky, tímhle způsobem života. Lidí, kteří jsou zvyklí chodit bosí. Tráva je měkká.

Kozí mejdan konal se 15. až 17. srpna. Tohle je už po devatenácté. Nikdo nespočítal, kolik lidí přišlo, či přijelo. Proč taky? A není pravda, že sem nejede vlak. Do Dětenic na dráhu je kousek. Vlak tu jezdí o sobotách a nedělích. Pravda, jednou denně a to jen v létě. Karel Gott zase do Milkovic nepřijel. Nemyslím, že by někomu chyběl.

Bohumír Procházka