Dnes jsou hospodáři více nakloněni dědictví předků. Sice val nenavršili znovu, ale na obdélníkovém prostoru roste tráva a keltské hradiště, místními zvané Šance, je porostlé trávou. Uprostřed symbolické ohniště, okolo lavičky a od toho ohniště vysekané cestičky, jako paprsky slunce. Tak pěkně připravili Markvartičtí letošní setkání na keltské svatyni v sobotu 10. května.

Zákonitosti, energie

Nejdříve bylo vysvětlení zákonitostí, podle kterých Keltové svá sídliště a svatyně stavěli. Řeč byla o energiích, které země přináší, i o hluchých místech. Taky o orientaci sídliště vůči dráze slunce, o jeho východu a západu a významných keltských svátcích. Věc je trochu složitější a vyžaduje nákresy. Však všude v blízkosti jsou informační tabule s obrázky. Od hřmenínského hřbitova je třeba jet po staré kamenité silnici na Markvartice, asi po kilometru pak polní cestou vlevo. Stromy zarostlé valy jsou zřejmé.

Letošní setkání, které bylo už asi osmé, proběhlo v sousedském duchu. Kromě zmíněného výkladu byly bubny i jiná muzika. Václav Kořínek, svlečený do půli těla, s partnerem předvedli ke svému bubnování i tanec. Měl evokovat atmosféru doby, kdy sídliště žilo.

Pekla se kýta, v nabídce byl guláš, ale hlavně placky. Na sladko i slano. Nad ohništěm na plotně si každý mohl upéct, co si uhnětl. Pravá povidla s čokoládou navrch byla úžasná. Připomínka doby před dvěma tisíci léty se vydařila. Nejen svou vizí historickou, ale i příjemným jarním posezením a vzájemným popovídáním.   Bohumír Procházka