Diváci, kteří se přišli na dokument podívat, kino úplně zaplnili, promítání bylo beznadějně vyprodané. Není se čemu divit, Chinaski v Jičíně považují za domácí kapelu, právě tady se Michal s kamarádem Pavlem Grohmanem - Hrochem - učili hrát na kytaru a bicí a ještě jako punková kapela Starý hrady (později Starý hadry) obráželi kluby a sály na jičínsku.

První koncert hráli v hospodě v Robousích. "Hospodskému jsme dali stovku nájem, hráli jsme asi čtvrt hodiny svých pár písniček. Ale už tehdy mezi nima byly Punčocháče," vypráví ve filmu Malátný.

Každej ví kulový ale podle něj rozhodně není komedie. A přesvědčili se o tom i diváci v sále jičínského kina. Časosběrný dokument sleduje první úspěchy kapely a cestu na vrchol české hudební scény až k získání Zlatého slavíka za rok 2004 a veleúspěšnému albu Music Bar s hity jako Tabáček nebo Vedoucí. Filmaři se ale nevyhýbají ani hodně těžkým tématům včetně tragické smrti Pavla Grohmana v létě roku 2008, depresí a úzkostí Michala Malátného, hádek, ztráty hudební chemie mezi členy původní sestavy a přetrvávajícího ochladnutí vztahů mezi bývalými kamarády po odchodu většiny členů v roce 2017. Ve filmu ale většina z nich i přesto promlouvá.

Odbočka z I/16 na Lužany patří k nejnehodovějším místům v jičínském okrese.
Nejrizikovějším místem na silnicích Jičínska je křižovatka Na Špici na I/16

Michal Malátný se v současnosti dále věnuje kapele a vrátil se také na divadelní prkna. Za zmínku stojí třeba představení Kleopatra, které po boku Jitky Čvančarové a v režii Petra Kolečka odehrál v pražské La Fabrice. V dokumentu Každej ví kulový se odkopává a dává nahlédnout i do temných zákoutí svého života. "Film vypovídá o hodně složité v době v životě kapely a je hodně upřímný. Ale doufám, že to může i někoho inspirovat. Že jsme byli jen kluci na Husovce, kteží chtěli kapelu, měli sen a šli si za ním. A povedlo se," dodal před promítáním.