To je fejeton na konci novin a on má vyhrazeny čtvrtky. Jsou to zajímavá čtení, protože si nebere servítky a napíše o věci tak, jak to vidí. Ne, nemusí nijak hlídat objektivnost, vyváženost. Píše svůj názor. Může si to dovolit, v životě už dělal ledacos.

Do lodžie přijel v pátek se svým pořadem Kaleidoskop Jana Rejžka. Nepříliš vysoký, poněkud rozcuchaný, vousatý člověk vyndal z báglu cédéčka, vyzkoušel rádio, zacvakal a šel si prohlídnout stavbu a okolí. Tak si povídáme:

Proč do lodžie?
Psal o ní Respekt. Tak jsem usoudil, že můj pořad se hodí. Před sedmi lety jsem obnovil klubový poslechový pořad našich i zahraničních písniček, které na radiožurnálu neuslyšíte. Letem světem. Na závěr končím Krylem.

Vraťme se k vašim fejetonům, které nemusí být každému po chuti. Nebojíte se, že vám někdo propíchne gumy u auta?
Nemám auto. Kdysi psával jsem hudební kritiky. Tohle ale je fejeton. Tam můžu psát ledasco. Jednou jsem ironicky v souvislosti s panem Konvičkou psal o věšení na stromy a ozvala se mi čtenářka, že se o mne bojí. To potěší. Uklidnil jsem ji. Nejsem nejtvrdší. Vaculík psával, že by se zlodějům měly sekat ruce.

Hodně se vám ozývají potrefení?
Ani moc ne. Občas pošle někdo esemesku. Ale to většinou přátelé. Stává se, že si některé věci uvědomím, když článek vyjde. Že jsem to mohl napsat jinak.

Takže jste novinář a jezdíte se svými cédéčky, které doprovázíte mluveným slovem o interpretech. Rádio už ne?
Rozešel jsem se hodně ve zlém s někdejším ředitelem Duhanem a jeho poskokem Zaoralem. Teď mi ještě můj osobní lékař zakázal vyslovovat některá jména, jako je Veleba, Ovčáček … (Pardon, víc jsem nestačil zapsat).

Ale politika, či politikové prostupují celým našim životem …
Bývaly festivaly. Třeba i na Hradě. Ale Václav II. vyhnal ty muzikanty z Hradu. Na závěr svého pořadu posílám pozdrav prostřednictvím Karla Kryla tomu progresivnímu paralytikovi, který tam je teď …

Do Café Lodžie nepřišlo moc lidí. Rejžkova vize, že přijde jičínská elita – pan starosta, pan lékárník se nenaplnila. Ale ti, kdož cestu vážili, se pohodlně usadili, dali si skleničku, či kávu a dvě hodiny s nekrologistou si náležitě užívali.

Začal, představte si, dechovkou. Standou Procházkou (nar. 1919) a prošel mnoha žánry. U nás i jinde. Ale jeho záliba v hudbě americké a africké byla zřejmá. Každého autora několika větami zajímavě uvedl. Třeba popsal jeho postavu, něco z životních osudů.

Příjemné poslouchat obojí. Možná si někdo říká, že jsem mohl popsat muziku a autory a nezdržovat se Rejžkovými názory. Ale to by nebyl Jan Rejžek celý.    Bohumír Procházka