To byl jediný zádrhel. Přednáška byla kvalitní, to je Pavlova zásada, zvát lektory o kterých ví, jací jsou. Věděl, že píchne do vosího hnízda, když se nahlídne na osobnost se kterou se Jičín pyšní, z druhé strany. Že se ukáží jeho lidské (morální, povahové) vlastnosti, kterými se pyšnit nelze. Obecný problém, a závažný. Kolik takových ještě se objeví? Nebo jsou objeveny a nezveřejněny. Jen vzpomeňme na rozličné deníky. Třeba Karla Hynka.

V Porotním sále jičínského zámku byly reakce v diskusi zřejmé. Někdo mluvil o dvou stránkách pravdy, druhý si nesl své úvahy domů. Snad se můžeme shodnou na tom, jak složitou osobností jsme my lidé a že naše konání má mnoho stránek. Je důvod, aby při znalosti osobnosti bylo umenšeno dílo literární?

Ostatně máme tu na Jičínsku už dvacet let akci po Josefu Štefanu Kubínovi nazvanou. Jivínský Štefan – ocenění za pozoruhodný kulturní počin. Tak jako sběratel Kubín chodil po krajině a zapisoval písně, či zkazky lidí, tak konají různí kronikáři, knihovníci, divadelníci a další. Kubín psal, a vymýšlel si. My evidujeme konání lidí štefanských, děkujeme jim, zveme na setkání. Není důvod nic měnit.

V krátkém článku není možné reprodukovat obsah přednášky českého historika Zdeňka Rubeše. Její osnovu nastínil šéf Jičínské besedy Pavel Kracík v písemné pozvánce. Třeba jednou dojde k vydání knížky Zdeňka Rubeše. Je možné, že Jičínská beseda rozšíří své bohulibé aktivity o ediční činnost? To by bylo skvělé.

Kubín, jak ho neznáme
Jen několik postřehů, aby bylo zřejmé, o čem byla řeč. Kubín nebyl příliš člověkem konsenzuálním. Za každou profesní sférou byla nějaká nepříjemnost. Rozpory měl na gymnáziu, kde učil. Tření bylo i v Jičíně, kde městská rada dala přednost knize o Valdštejnovi, před knihou Kubínovou. Mistr se urazil. Své výtvory zasílal několika redakcím najednou.

Byly tu i nepříjemné spory o honorář. Jeho dcera byla za války v odboji a zemřela ve vězení. On se ale hlavně staral o svůj klid.

Není příjemné opakovat stinné stránky Kubínova života. Ty dobré, tedy jeho psaní, ty jsou dostatečně známé. Dostalo se mu mnohých ocenění. Byl zasloužilým i národním umělcem, dostal Řád práce. Častým hostem na Dobříši.

Přišel i „sběratel Kubína" Michael Pospíšil. Zaujatě, až vášnivě vystoupil v diskusi. Trochu jiný je pohled člověka, ve věci nějak zaháčkovaného a znalého. Michael žije tím, že objevuje Kubínem sebrané písně, zpívá a hraje je.

Jeden večer. Dosti očekávaný. Posluchačů téměř padesát. Zase příklad, jak je náš život složitý. Díky Jičínské besedě, že se té složitosti nevyhýbá.   Bohumír Procházka