Když po šedesátce ukončil svou práci vědeckého a technického výzkumníka v turnovském podniku Monokrystaly, práci, která vyústila v řadu odborných publikací, patentů, přednášek i na mezinárodních fórech, uvolnilo se v životě tohoto muže plného aktivity místo pro druhou stránku jeho osobnosti. Pro bohatství jeho citů a fantazie – pro uměleckou tvorbu.

I pustil se do literární práce, pokusů o povídku, o básnickou tvorbu… Poezie se mu stala bližší a básnická tvorba potěšením… Protože významnou složkou jeho osobnosti od mládí byl silný eros, byly verše o lásce, které převládaly, i rozpomínáním na nezapomenutelné chvíle mládí, dospívání, výboje mladého muže… i erotické záchvěvy přicházejícího stáří.

Výbor ze tří sbírek
Letos před přicházející osmdesátkou vytvořil ve Verších o lásce výbor ze svých tří starších básnických knížek a doplnil je několika milostnými básněmi nejnovějšími. Je to otevřeně erotická poezie, od prvních milostných her probouzející se něžné erotiky k prvním omamným prožitkům tělesné lásky („utonu v řece, co strhla mou hráz") až po hlad po sexu a výjimečně i náznak lásky prodejné. Vždy však s mírou a vkusem.

Autorova sebekázeň vytváří – až po závěrečnou báseň své ženě – z této souhrnné sbírky reprezentativní bilanční sbírku autorovu a také pěkný dárek sobě – k osmdesátinám.

Verše o lásce jsou i velmi půvabnou knížkou. Přispívají k tomu krásné ilustrace Kateřiny Krausové. Za dva měsíce po vydání Veršů o lásce neodolal autor a vydal verše nejsoučasnější: August se ráno nesměje.

Toto není výběr, ale žeň posledního období… Proto také tato sbírka více ukazuje určité slabiny autorovy práce vůbec: nedostatečnou trpělivost při pilování veršů. Ty totiž většinou dozrávají postupně pilnou prací se slovem. Tak jako v předchozí sbírce třeba krásné verše (str. 30):
„Vlastním srdcem ohřívám si ruce / Sám – po setmění"

Verš mění se často porušováním rytmu v poloprózu, rým v občasnou ozdobu…To však jsem příliš přísný.
Ale bystrým otevřeným pohledem do autorova nitra, výpovědí o jeho okamžitých prožitcích, pocitech – nepříliš stylizovaných – to druhá sbírka August se ráno nesměje bezesporu je. Zrcadlí se v ní opět leccos z životních erotických prožitků autora, ale i vypovídá také hodně z prožitků a pocitů starého už muže.

Bystré epigramy
A nově taky, a bystře, zachycuje také neheroickou malost i špínu naší současnosti. Postihuje ji druhá polovina sbírky a zvláště bystré – a k tomu jsou! – epigramy.

Je tedy i druhá sbírka Josefa Jindry pro čtenáře zajímavá a popravdě naší nepoetické době asi bližší.   Vladimír Úlehla