Pak se ale skautky i skauti převlékli do parádního a Levou rukou band spustil. Umí, kapela. Hrála všechno, co se učí v tanečních. A tak si to dívky a kluci užívali. Ti starší? Ti si rádi rádi zopakovali své mládí. Jen Standa Hylmar (97 let) zůstal v kroji. Díval se a vzpomínal. Jak v byl v roce 1931, ještě za Masaryka, v Praze na jamboree.

Vzpomínek bylo hodně, přišli pamětníci. Na každém stole byl zelený program, na kterém byla popsána i slavná historie Střediska Brána Jičín. Traduje se od roku 1912 a zdaleka neznamená jen schůzky a tábory. Skauti jsou zapojeni v jičínském kulturním dění. Od festivalu Jičín město pohádky, po Pochod za Rumcajsem. Účastní se mnoha bohulibých aktivit, jako je Postavme školu v Africe.

Program bálu byl pestrý. Předtančení obstaraly skautky, přestávka byla vyplněna promítáním filmu Jeden den v táboře. Skauti mají kromě srubu na Čeřovce i tábořiště v Netolici. Tábor si sami staví a dobře se obejdou bez elektřiny. Vede to totiž k tomu, že se naučí mnoha dovednostem, které jejich generace málo zná. Nahoře byl na ukázku postaven stan. Alžběta tu provozovala fotoateliér, kdo chtěl, mohl se nechat vyfotit. O to by nešlo. Ale vybral si k tomu i transparent, na kterém je napsáno moudro.

Však pojďme do sálu. Móda je pestrá. Dlouhých bálových šatů nebylo mnoho, ale jedny krásné bílé. (Svatební. Svatba odehrávala se na tábořišti.) Zato některé krátké byly až tuze krátké, k potěše pánů. Věkové zastoupení bylo široké. Některé malé skautky po předtančení zůstaly, jednou do roka tak lze. A o sedmadevadesáti byla řeč. Točil se Kozel 11, byl správně vychlazený.

Společenské, či jiné výstřednosti zaznamenány nebyly. Manželské i jiné podobné události zůstaly správně pod rodinnou pokličkou, mnohde i pod peřinou.
Druhý skautský ples se vydařil.    Bohumír Procházka