Nejen Liberecko, kam neodmyslitelně svou prací a působením patřil, ale i Jičín, na nějž nikdy při svých pracovních pobytech a přednáškách nezapomněl a rád se do něj vracel.

Narodil se v Kryštofově Údolí v roce 1948 jako nejstarší ze tří dětí. Jeho otec ing. Přemysl Raban pracoval jako lesní inženýr, a proto se rodina přestěhovala do rodinné vilky v Horním Lochově do prostředí Prachovských skal. Zde prožil své dětství a studentská léta a po absolvování jičínského gymnázia odešel studovat strojní fakultu ČVUT v Praze. V 70. letech minulého století, v době normalizace, tak vzdálené hledání smyslu života a duchovního souznění, zjistil, že nelze žít plnohodnotný život, aniž by se neodevzdal Bohu a nenásledoval kněžskou dráhu. I když toto rozhodnutí nebylo jednoduché a bylo bolestivé z mnoha stran, bylo pevné a trvalé.

V roce 1977 odešel do Itálie studovat teologii a filosofii na Lateránské univerzitě a doktorát získal na Papežské universitě Gregoriana. O osm let později byl vysvěcen na kněze ve známé bazilice Santa Maria Maggiore. V době svého působení se setkal s řadou významných představitelů československé teologie včetně kardinála Františka Tomáška či kardinála Tomáše Špidlíka, kteří se stali jeho celoživotními přáteli a rádci. V roce 1986 byl přijat papežem Janem Pavlem II., který mu předtím udělil zvláštní kněžský dispens.

Poté působil jako kněz v Německu, konkrétně ve Frankfurtu nad Mohanem, a to až do roku 1990. Už jako kluk, který vyrůstal uprostřed Prachovských skal, miloval horolezectví, a proto i během svého pětiletého německého pobytu v horolezectví pokračoval a zdolal většinu alpských vrcholů včetně Matterhornu či Mont Blanku.

Hned v prvních porevolučních dnech se však vrací do vlasti, aby se později na žádost biskupa litoměřické diecéze ujal farnosti v Raspenavě a Hejnicích. Prvotní přijetí rodinou ani začátky s vybudováním hejnické farnosti, která byla v havarijním stavu, nebyly jednoduché.

Bývalý františkánský klášter nesl následky komunistické devastace, která i z mysli lidí vystrnadila základní duchovní hodnoty a lásky k bližnímu.
Díky jeho nezměrné houževnatosti, píli, odhodlání, soustavné práci a shánění prostředků vznikl v Hejnicích rozměrný komplex Mezinárodního centra duchovní obnovy, jehož desáté výročí si 5. ledna 2011 Liberecký kraj připomněl. Centrum vzniklo díky příspěvkům, podpoře programu PHARE a zahraničním sponzorům, které Miloš Raban pro tento komplex získal. Centrum bylo jeho dítě, tolik chtěné a potřebné, zejména pro sebevědomí a turistický ruch tohoto zapomenutého kraje. Řada Jičíňáků se zde již zastavila alespoň vychutnat si krásu a tajemnost tohoto místa, nebo se zúčastnila odborných seminářů či jiných vědeckých, kulturních či duchovních programů.

Miloš Raban rovněž působil i jako pedagog na Univerzitě v Hradci Králové a na Technické univerzitě v Liberci, kde se v roce 2005 stal děkanem její pedagogické fakulty. Stejně jako byl jediným v České republice, kterému se vzhledem k rodinným vazbám dostalo kněžského vysvěcení, byl zároveň i jediným knězem, který kdy stál v čele fakulty.

Na Jičín ve svých pedagogických vizích nezapomněl a zapojil se do různých duchovních přednášek a do podpory bohužel dnes neuskutečněného projektu Valdštejnské Eurouniverzity.

Jeho život byl plný tvůrčí práce a neutuchajícího optimismu a víry, že se vše podaří. Na podzim 2010 mu byla hejtmanem Libereckého kraje udělena Pocta hejtmana za šíření duchovní vzdělanosti na Liberecku, Řád sv. Lazara jej v témže období povýšil na svého Senior kaplana (SChLJ) a rovněž se mu dostalo vyznamenání od Řádu sv. Václava. Věříme, že na Miloše Rabana budou všichni vzpomínat s láskou jako na obětavou a silnou osobnost, na člověka tak charismatického, že jej nebylo možno přehlédnout.

Nám dvěma budou chybět dlouhé večery nad otázkami z historie, filosofie, psychologie a teologie, žádný člověk nám je již nevysvětlí. Ztrácíme v něm jedinečného a vzácného rádce, který ve svých činnostech nikdy nepřestával hledat duchovní smysl života. Na závěr proto citace z jeho knihy Duchovní smysl člověka dnes: „Při hledání duchovního smyslu jde především o vnitřní postoj člověka, jeho postojové hodnoty, které ho, vzhledem k omezenosti jeho osobního prostoru, provádějí neodvratným osudem, utrpením nebo vinou a nakonec smrtí.“

S Milošem Rabanem se rozloučíme dne 17. ledna 2011 ve 13.00 hodin v poutní bazilice Navštívení Panny Marie v Hejnicích. Pohřební mši svatou bude sloužit litoměřický biskup Mons. Jan Baxant.

Děkujeme za tichou vzpomínku a modlitbu. S láskou a poděkováním vzpomínají Lucie Jampílková a Eliška Rabanová