Jezdí a beseduje se čtenáři v knihovnách, na školách se studenty, vzpomíná na pobyt i útěky z německých lágrů, vysvětluje jim židovský úděl za druhé světové války. Spisovatel Arnošt L u s t i g je světově uznávaný, je žid, je mu 82 let, je též profesorem na americké univerzitě, vyznává, že má rád život a humor. Skromný vyprávěč židovských anekdot srší optimismem. Vše poznali čtenáři v Jičíně i v Nové Pace.

Vše se opravdu stalo a tím, kdo lezl na vagon pro německý komisárek, jsem byl já – komentuje filmovou povídku na promítaném černobílém snímku. – Nepočítal jsem, že mám krátké ruce. Ano, chleba jsem hodil, ale protože jsem se styděl, že jsem tak špatný zloděj, nechytli ho moji kámoši, ale tři polští židé, kteří ho roztrhali a snědli během několika vteřin.

Nenechali mi ani s o u s t o ! Šest dní jsme v lágru nejedli, potřebovali jsme chleba, abychom měli sílu utéct. Ten esesák, strážný, co mě chytil, křičel, kde mám chleba. Žádný nemám, já na to. On vytáhl pistoli a začal počítat do tří. Měl prst na kohoutku, řekl jedna a částečně stiskl spoušť, dva, a zase ji dotáhl. Než nacista řekl tři, můj kamarád Jirka, s nímž jsem chtěl utéct, se rozzuřil a skočil před pistoli. Chránil mě a špatnou němčinou křičel: Nestřílet! Nic nemá. Zaclonil mě svým tělem. Voják zřejmě ocenil přátelství, jen řekl: Vy dvě hovna, zdrhněte! A tím nám věnoval život.
Hned příští den jsme z lágru utekli. Jak vidíte, jsem tady. Klaplo to. –

Arnošt Lustig ve vzpomínání pokračuje. – Já měl v životě štěstí na kamarády. –
Sousto je povídka z filmu Démanty noci. Většina Lustigových děl byla zfilmována, a úspěšně. Transport z ráje, Dita Saxová, Modlitba za Kateřinu Horowitzovou, Dívka z Hamburku, Krásné zelené oči aj.

– Holocaust samozřejmě byl, jenže Němci se snažili zamést všechny stopy. Všechny židovské děti pod patnáct let šly do plynu. Hitler potřeboval dospělé, otroky na práci.

Dodnes se mi vrací zážitek, jak stojím v ponožkách na rampě a můj čtrnáctiletý kamarád jde do komory na smrt. Němci za druhé světové války zabili šest milionů židů, nezapomeňte. –
Druhou část besedy autor podepisuje své knihy. Potěšující je velký okruh jeho čtenářů. I dnes byl spisovatel vlídným a příjemným společníkem mezi regály knih.

Šňůra jeho dalších zastávek je dlouhá. Miroslav Procházka, Pecka