Josef Knap, známý prozaik, básník a literární kritik, se narodil roku 1900 v Podůlší. Dnešní Lepařovo gymnázium ukončil v roce 1919 a v roce 1924 vystudoval moderní literaturu na filosofické fakultě University Karlovy. V letech 1925 až 1951 pracoval Josef Knap v divadelním oddělení Národního muzea, které i na chvíli vedl.

Za 2. světové války byl totálně nasazen. Kvůli náboženskému tónu jeho literárních prací se stal v 50.letech obětí politických procesů s katolickými intelektuály a v roce 1952 byl odsouzen k jedenácti letům vězení. Nakonec byl propuštěn po třech letech kvůli rakovině.

Poté pracoval jako stavební dělník, později byl přijat do Památníku národního písemnictví. Josef Knap zemřel v Praze, ale pohřben je v Železnici. Knapovo dílo kombinuje realistické a impresionistické prvky.

Většinu témat svých děl věnoval zcela v duchu ruralismu venkovskému životu. Svými články přispíval například do Lidových novin, Venkova nebo Zemědělských novin. Z jeho tvorby si připomeňme tituly: Cizinec, Ztracené jaro, Réva na zdi, Muži a hory…