Narodil se v městečku Jimramov na Českomoravské vrchovině, které je známé jako rodiště hudebníka, matematika, hvězdáře a jezuity Karla Slavíčka, bratří spisovatelů Aloise a Viléma Mrštíkových a řady dalších osobností.

Studoval gymnázium v Litomyšli a Gűterslohu, teologická studia absolvoval v Berlíně, Bonnu, Vídni a anglickém Edinburgu. Po studiích byl vychovatelem v Německu a Skotsku. jako kněz začínal ve Vanovicích, působil v Telecím, byl vikářem v Roudnici nad Labem, duchovním správcem a učitelem evangelického učitelského semináře v Čáslavi (1872 – 1876).

Odtud odešel na 
Valašsko do Hrubé Lhoty (dnes Velká Lhota) a jako kněz zde působil v letech 1875 – 1895, kdy pro nemoc odešel na odpočinek do Prahy, kde se v dalších letech pilně věnoval psaní náboženské literatury. Vydával a také psal pro Reformované listy. Je autorem mnoha náboženských prací. Z nich uveďme Reformovaný zpěvník, Mistr Jan Hus, Reformovaný katechismus, Rozbor Kralického Nového zákona, Šestnáctero pražských kázání aj. V roce 1900 vychází Broučkova pozůstalost, v letech 1919 – 1929 pět svazků Pamětí spisovatele Broučků.

Do českého písemnictví se nesmazatelně zapsal knihou pro děti Broučci, která poprvé vyšla v roce 1876 a prvních deset vydání (do r. 1910) anonymně. Kniha Broučci je plná krásných a dojemných příběhů a emocionálně dojímavé fantazie, okouzlující dětského čtenáře, prodchnutá velkou láskou pokory, krásného vztahu, náboženské víry. Kniha je svěží čistá studánka krásy. Broučky začal psát Jan Karafiát v Krabčicích u Roudnice nad Labem, pokračoval v psaní v Čáslavi, Hrubé Lhotě a o prázdninách dopisoval poslední kapitoly v rodném Jimramově.

U nás byla kniha Broučci vydána v desítkách vydání ilustrovaných předními českými výtvarníky, byla přeložena do mnoha cizích jazyků. Po mnoho generací doprovázela a doprovází malého čtenáře nejkrásnějším obdobím lidského života i v době plné techniky, internetu, televize a množství dalších příležitostí, ovlivňujících čas dnešních dětí.

V rodném Jimramově Jana Karafiáta je v Síni slavných rodáků, zřízené v bývalé budově staré evangelické školy, umístěna stálá expozice věnovaná spisovateli, náměstí v městečku nese jeho jméno, na rodném domě je umístěna pamětní deska.

Na to vše jsem si vzpomněl na nedávné návštěvě u známých, kde osmiletá Marienka četla mamince a tatínkovi z Broučků: „… Světla ubývalo a zimy přibývalo, a tak broučci, že už nikam nepoletí. Jenom ještě pozvali všecky ty broučky z roští. A oni přišli, a sedli si kolem kamen, a jedli a pili a povídali si. Ale ten starý brouček z roští prorokoval, že bude zlá zima, že to pozoroval na mravencích, a oni že mají jaksi hrozně málo dříví. ‘I my ho máme hromadu,‘ povídala maminka. ‘Od loňska nám ho hromada zbylo a letos jsme dělali celé léto o dříví. My bychom vám ho mohli trochu dát.‘ A tatínek že ano, a broučci všickni že ano, a tak se pomodlili a rozloučili. A že se právě ještě udělal pěkný den, nosili broučci tam pod dub dříví. Hodně jim ho tam zanesli. Pak si už jen všecko snesli a urovnali, všecko uvnitř i zevnitř mechem ucpali. Už to měli – ještě se pomodlili:

Podvečer tvá čeládka,
co k slepici kuřátka
k ochraně tvé hledíme,
laskavý Hospodine.
Pac a pusu, a už leželi a už spali, a spali a spali.“⋌⋌Josef Pavlík