Letoš tomu bude 62 let, co spatřila světlo této země v Nové Pace. Výtvarné nadání projevovala už od mládí, v němž cestu výtvarného dění napomáhal otevírat její strýc malíř Ferdinand Tasler. A o mnoho let později připravoval talentovanou Evu Hnykovou líbáňský malíř František Škoda.

Její cesta za výtvarným uměním byla náročnější. Byla zde rodina, manžel, děti, ale i stavba rodinného domu, kde bylo třeba každé ruky. A tak poprvé se s obrazy Evy Hnykové setkáváme až v roce 1986 v zámku ve Vrchlabí na výstavě amatérské tvorby a téhož roku v Kulturním středisku v Úpici. Od roku 1991 – tedy před dvaceti roky – se malování věnuje profesionálně a má za sebou desítky samostatných a společných výstav na různých místech naší země i v zahraničí.

Je malířkou plnou citlivého a citového přístupu ke krajině Podkrkonoší, Krkonoš, Českého ráje, ale i jižních Čech a Jeseníku, kam se ráda vrací. Její krajina je oslavou a chválou neustálého dialogu mezi zemí a nebem, plná proměn, a nebe plné měnivé krásy oblaků. Krajina, ve které se nachází opuštěné stromy, jak někdy opuštěn je i sám člověk, cesty ubíhající a pospíchající odněkud někam, toužení za obzorem skrývající tajemství, krajina provzdušněná i proteplená jasem slunce, ale i ploužením mlh halících vše do tajemna.

Za vším cítíme duši malířky, která se snovostí a někdy až baladičností vyznává z velké lásky především k rodné krajině a české zemi. V tvorbě najdeme i další životadárnou inspirační sílu, kterou je poezie (sama píše pěkné a zajímavé verše), v níž nachází krásu u Jaroslava Seiferta, Jesenina a řady dalších básníků, ale i v klasické hudbě českých skladatelů Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka. Jsou to mocné impulzy umocňující vstup do hloubky krásy umění. Pozoruhodné jsou její figurální motivy, další díla charakterizovaná příklonem k duchovním hlubinám.

Dosavadní tvorba vrchlabské malířky Evy Hnykové nachází na každé výstavě početné návštěvníky, kteří poznávají dílo tvořené upřímným srdcem a vyznáním úcty ke chvále umění. Proto je její tvorba zastoupena v mnoha soukromých sbírkách nejen u nás, ale i v zahraničí (Německo, Rakousko, Švýcarsko, Dánsko, Kanada, USA aj.).

Spisovatelka Jarmila Glazarová (1901 – 1977), rodačka z Malé Skály u Turnova, přednesla na zahájení 16. Šrámkovy Sobotky roku 1972 projev nazvaný Každému dni trochu krásy. Vrchlabská malířka Eva Hnyková pro náš všední i sváteční den nám přináší krásu své duše a vyznání obdivu rodné krajině. ⋌Josef Pavlík