Anežka, jak ji všichni říkali, byla věrnou a nenahraditelnou průvodkyní mnoha poutí a nejčastěji na Svatou Horu. Byla mecenáškou potřebných kněží a celého vikariátu. Za totality, jako listonoška, byla hlasatelkou slova Božího ve všelijakých rodinách v Jičíně, kde vedle svého zaměstnání měla i své poslání - rozdávala náboženskou literaturu, dětem svaté obrázky a přivedla mnohé k víře, Bohu a do kostela.

Řízením Božím se po zvláštním nutkání setkala na neznámém peroně s knězem, propuštěným z vězení  a  oslabeným tuberkulózou – a o něho,  faráře Vladimíra Hájka,  se několik let starala, i o faru ve Svitavách. Do kostela zvala tamní  obyvatele na mše svaté, půjčovala a rozdávala náboženskou literaturu a přivedla do kostela starší, pak i mladší, přišla i mládež a děti a přímo v kostele začala výuka  náboženství. 

Když kněz dotrpěl, vrátila se Anežka domů, do Čejkovic, a pak až do konce života přijížděla každý den na kole do kostela v Jičíně. Za mrazu, náledí, chumelenice, za letních úpalů—  a  pak již, naprosto vyčerpaná, aby druhý den přijela do kostela znovu - a znovu každý den další…  Svatá Anežko, oroduj za nás.⋌Antonie Remešová