Vydalo je v r. 2010 regionální modřišické nakladatelství Presstar. Tu první už v druhém vydání s ilustracemi novopacké Káti Krausové, tu druhou s nezvyklým výtvarným doprovodem tří autorek – Mnichovohradišťanky Martiny Bachové, Turnovanky Hany Srbové a již zmíněné Káti Krausové. Obě sbírky obsahují tvorbu posledního desetiletí.

Sobotecký rodák ing. Josef Jindra (1934) je původní profesí výzkumníkem v oblasti monokrystalů, což prokázal řadou odborných publikací, patentů a přednášek i na mezinárodním fóru. Do hájemství krásné literatury a kulturní publicistiky vstoupil až v důchodcovském věku. Jeho pozdním literárním debutem byla básnická sbírka Střídavě oblačno (1998). Autor uplatňuje tvůrčí a organizátorské kulturní aktivity v několika regionálních zájmových institucích – m.j. je i členem redakční rady a přispěvatelem sborníku „Od Ještěda k Troskám“ (OJKT).

Jindrovy verše jsou svědectvím autorovy všeobecné kulturnosti, múzického talentu a zejména solidní čtenářské poučenosti v klasické i moderní poezii české i světové. Je to zřetelné v obou posledních sbírkách. Střípky v zemi tvoří konvolut 28 básní, z nichž mnohé dokládají autorův růst. Ne všechny mají znaky dokonalé kvality, většina z nich však svědčí o autorových bohatých a zažitých inspiračních a formálních zdrojích. Básně a motivy krajanské literární i osobní sounáležitosti považuji za nejzdařilejší. Je to především odkaz Fráni Šrámka, kterým se autor nejen inspiruje, ale dokáže na něj osobitě navázat (Roubenka, Humprecht, Píseň o smutném ovčáčkovi, Ta ranní chvíle).

Také máchovská inspirace (Karel Hynek na Kosti) je více než příležitostným jubilejním veršováním a dokladem motivické i veršové promyšlenosti a zručnosti. V milostné tematice zní autorův hlas nejpřesvědčivěji v zachycení vlastního intimního prožitku (Pekařova dcera). Josef Jindra však netěží jen ze zážitkové inspirace. Invenční jsou i aktuální verše parodické (Láska v SMS) a společenskokritické (Balada soudcovská). Trefně reflektuje i svět dospívajících (Čtrnáctiletý plus). O versologických schopnostech autorových svědčí např. i zvládnutí gazelu, užití různorodých rytmických a rýmových postupů, zvukomalebnosti, prvků hovorových i neologismů.

To vše je dokladem toho, že poezie kvete nejen v šlechtěných zahradách, ale i na venkovských polích a loukách.
⋌Vladislav Hnízdo
čerpáno z vlastivědného sborníku Českého ráje a Podještědí Od Ještěda k Troskám číslo 1/2011.