V mimořádných poměrech okupace Německem

V roce 1939 byla ustavena jednotná skautská organizace Junák, i jičínští skauti splynuly v jeden svaz. Přihlášky přijímali prof. Václav Rybařík a sportovní závod Frant. Hlaváče Kurz pro výchovu junáckých vůdců byl zahájen 5. března v 9.00 hodin ve fyzikální posluchárně reálky, byl určen hlavně pro laiky a mohli se do něho přihlásit chlapci a dívky od věku 18 let. Pro členy Junáka, kteří budou skládat zkoušky, byl kurz povinný. Kurz pokračoval ještě 12. března, ale 19. se již neuskutečnil.


V dubnu byl vydán zákaz nošení skautského kroje pro jeho ráz, bylo zakázáno vystupování skautů v uzavřených formacích a průvodech. To bylo provedeno z nařízení oberlandrátu. Junák byl včleněn do národní tělovýchovné jednoty Sokol jako samostatný celek, který poněkud změní stanovy, ale ponechá si majetek.

 

Přes 60 skautů v Podsemíně pod vedením bratrů Frice a Rybaříka

Podsemínský mlýn na Žehrovce byl další jičínskou základnou. V září se místní zastupitelstvo usneslo pronajatý pozemek 302/5 místnímu sdružení Junáků – skautů z 6. června 1934 ponechat na dvanáct let za 350 Kč ročně. Dále se městská rada usnesla snížit nájemné na ½ q žita a ½ q pšenice ročně. Toto vše vzhledem k tomu, že místní sdružení plní několikeré veřejné úkoly, je zdárný vychovatel mládeže.


Z předválečných členů se převážně vyskytují jména: sestra Růža Řeháková, Emička Moranová, Lída Mejerová, Věra Kloboučková, Věra Mošnová, Anči Valášková, Anči Lustigová, Anička Novotná, Jožka Trojanová, Jiřina Fleischerová, Čihulová, Fricová, Květoňová, Jola Barnová, Růža Pecková, Lída Janečková, Marie Filsaková, Lída Jahodová, Růža Odvárková, Mořínková, Růža Pecinová, Zdeňka Šťastná, Milena Nožičková, Magda Hrdličková, bratři Sláva Řehák, Josef Moran, Václav Knotek, Honza a Jirka Filsakovi, Jiří a Vláďa Hrdličkové, Tomeš, Áda Špot, Kunzda, J. Malý, J. Hlaváček, J. Šťastný, J. Kočár, Josef Fischer, Karel Šimůnek, Vágner, Josef Hořák, Slávek Kalkus, Jirka Lebek, Zdeněk Odvárka, Jiří a Karel Pickovi, Václav Hašek, Stanislav Hylmar, Josef Bučina, Roman Valenta, Ladislav Vondráček, Jan Mekola, Jaro Fric, Václav Rybařík, Zdeněk Řehoř, František Matějka, Jenda Pašek, Karel Janďourek, Rudolf a Josef Honigsfeldovi, Randák, Jiří a Zdeněk Sušičtí, Václav Sedlák a další.

Rok 1940

Sdružení přátel Junáka právě založené mělo valnou hromadu 23. února 1940 v hotelu Slávie. Byl promítán český film Start do nového života jičínských skautů a skautek. Vlčata se připravují na letní táboření zkouškami z vlčácké zdatnosti, které musí do odjezdu složit. Také 42. oddíl katolický pokračuje ve výcviku pro táboření. V dubnu bylo městskou radou sděleno, že svazu Junáků – Skautů se povoluje užívat Skautský dům pod Čeřovkou.


30. dubna připravil Junák novinku, divadlo od Jaroslava Foglara „Tábor ve sluneční zátoce“.


O prázdninách vniklo gestapo do 16 junáckých táborů a účastníky rozehnalo, tohoto roku pocítili junáci na svých zádech německé obušky. Ve skautských táborech tekla krev.


Dne 28. října podepsal K. H. Frank rozhodnutí o zrušení junácké činnosti. Místní skauti se přeorientovali a většina jich pracovala dále na poli kultury. Ve velkém se zapojili v ochotnickém a maňáskovém divadle, kde působili po celou dobu války. Jen namátkou Moran, Moranová, Fric, Matějka, Valenta, Vondráček atd.

Protektorát

Za doby protektorátu a fašistické okupace Německem skončilo své životy na popravištích, ve věznicích a koncentračních táborech na 650 skautů. Po dobu protektorátu pracovalo proti nenáviděným okupantům více a více sester a bratří, a to jak v domácím, tak i v zahraničním odboji. V publikaci „Národní odboj na Jičínsku“ je zmínka o pomoci a léčení uprchlých zajatců z pochodu smrti br. MUDr. Josefem Moranem, který byl v roce 1941 zatčen a vězněn coby skautský a sokolský funkcionář ve Valdicích.


Jako letec a parašutista v Anglii bojoval a padl Miroslav Špot.
Medik Jiří Petrák byl zatčen jako rukojmí Jana Smudka, legendárního „Nepolapitelného Jana“ – junáka z Domažlic, a vězněn v KT Flosenburk.
Bratr Miroslav Cziviš byl popraven za heydrichiády.

Léta 1942 – 1952

V koncentračním táboře byli umučeni Emil Ponikelský, Franta Macků, Miroslav Kubín.


V důsledku rasové nenávisti se po válce k junácké práci nevrátili sestry a bratři židovského původu: Hana Hermannová, Anna Lustigová, Rudolf a Josef Honigsfeldovi, Jiří a Karel Pickovi. Josef Lustig, Josef Fischer, Jiří Hahn a Jiří Hermann, byli zatčeni v roce 1943, transportováni většinou přes Terezín do Osvětimi. Všem bylo uděleno vyznamenání, zlatý stupeń Junáckého kříže „Za vlast 1939 – 45“ – in memoriam.


V organizaci Obrana národa – Barium pracoval Václav Hošek, a to ve skupině plk. Františka Vondráčka v organizaci Velký Josef, jejímž velitelem byl Josef Šandera. Spadali pod vedení gen. Bláhy. Za tuto činnost by gestapem zatčen a vězněn v Terezíně až do konce války.


Před opětným návratem na práci do říše se v Prachovských skalách v jeskyni ukrýval Stanislav Hylmar – Pirát, společně s uprchlými zajatci z pochodu smrti. S nimi a se skupinou Vlad. Krajáka se účastnil se zbraní v ruce květnové revoluce. O přísun potravin, ošacení, obuvi se starala skupina junáků z Jičína, bratři Jaroslav Klacek, Ladislav Vondráček, Zdeněk Mazáček, Joža Stránský, Přemysl Suchánek, Ladislav a Stanislav Pávovi, Otta Skřivánek, Ivo Augustin, Lad. Kouša, Vlad. Hajný, Jiří a Zdeněk Košťálové.

Ocenění

Za činnost v odboji byli vyznamenání – stříbrným stupněm Junáckého kříže „Za vlast 1939 – 1945“ bři. MUDr. Josef Moran, prof. Václav Rybařík, 1. a 4. oddíl junáků, Jaro Fric. dr. Eda Bureš, bronzovým stupněm ses. Jiřina Filsaková, 5. oddíl RS, bři. Jiří Veselý, Ladislav Vondráček, Jiří Škaloud, Vladimír Kraják.