Ještě přibližně čtyřicet přibude, aby mohla být dnes v 16.30 hodin otevřena výstava Karel Šlenger - Ohrožená země.

 Nyní ale chodí mezi prázdnými panely Josef a Hanka Šlengrovi, zastavují se u jednotlivých opřených pláten a povídají. Syn a vnučka chomutického malíře jsou příliš zaujati Mistrovým dílem.

Výstavu nazvali Ohrožená země. Z jejich vyprávění je zřejmé, že z onoho ohrožení, které malíř tak zřetelně viděl a ztvárnil mezi lety 1938 a 1979, mnohé trvá.

Jen Mistr namaloval a odešel. Zanechal Paříž, Prahu. Alegorie rozličné. Herce, Fausta. Svět peněz. Poezii. Osvětim. A ženy. Vnadné, plodné. Protože je v nich záruka, že svět, lidstvo v něm, potrvá. A opět tu budou lípy na návsi. Ty jsou trvalé.

Obrazy Karla Šlengera nehýří optimismem. Jen výjimečně jsou barvy pestřejší, ale stejně tlumené. Převládá hnědá, ta, dá se říci šlengerovská hnědá. Méně obvyklá. Právě tak, jako jeho ženy jsou specifické.

Úterní procházka mezi nepověšenými obrazy v tiché galerii je jiná, než bude vernisáž. Tady jsme s umělcem sami. ⋌Bohumír Procházka