Vystudoval Lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze (1951), před padesáti pěti roky nastoupil místo lékaře v Jičíně (1954), v letech 1960-1 pracoval v Jemenu, 1972-7 a 1980-4 v Alžíru, aby poté působil opět v Jičíně. Nedávno jsem navštívil Proseč u Skutče, kde Jaroslav Volf a Josef Bucek v roce 1990 měli společnou výstavu, kterou jsem ji zahajoval. V kulturním programu tehdy vystoupil herec Národního divadla Radovan Lukavský (1919-2008).

Prosečská výstava byla jednou z mnoha desítek samostatných a společných výstav jičínského lékaře a malíře Jaroslava Volfa, kterých měl několik desítek od roku 1950 na mnoha místech – z nich jmenujme např. Jičín, Dětenice, Hořice, Jilemnice, Valdice, Sobčice, Sobotka, Staré Hrady, Nová Paka, Brno, Praha, Žlunice, Vitiněves, Libuň ad., v zahraničí v Jemenu, Alžíru, Francii, Rakousku.

Tvorba Jaroslava Volfa je významnou součástí výtvarného dění Jičínska – Českého ráje. Je to tvorba optimistické barevné palety, upřímná ke krajině, plná čistých tónů, srozumitelná, čerpající náměty z města Jičína, jeho zajímavých zákoutí,ulic, náměstí, krásného okolí, náměty Prachovských skal, vesnic, vesnických zákoutí, polních cest, rybníků, zajímavé architektury dokládající slávu historie a míst, která malíř má neobyčejně rád. Jaroslav Volf je malířem Českého ráje, kraje, který má velmi rád. Za svých dlouhodobých pobytů v Jemenu a Alžíru namaloval mnoho nesmírně krásných obrazů, maloval i ve Francii (Krajina v Provence, Ulička na Montmartru…), maloval na ostrově Tahiti, který pro evropské umění objevil francouzský malíř Paul Gauguin (1848-1903). Těžištěm Volfovy tvorby však zůstává krajina Českého ráje, krajina „uprostřed líbezného koutu naší země“ (J. Volf).

O tvorbě jičínského malíře Jaroslava Volfa bylo mnoho a mnohé napsáno v časopisech, denním tisku, prosloveno mnoho úvodních přednášek a proslovů, vydány katalogy, malíř vydal pro své známé Ohlédnutí, vyšel krásný kalendář (1998) a jistě mnohé další výtvarné aktivity (Galerista ad.). O jeho díle hovořili, psali mj. MUDr. K. Lešenský, PhDr. Jiří Smolík, J. Wagner, Ilona Gazurková, Hana Veselá, Josef Pavlík, Jana Hofmanová, spisovatel Ludvík Kundera a další. Připomeňme alespoň některé ohlasy a hlasy o tvorbě Jaroslava Volfa.

„Námětovým předmětem obrazů Jaroslava Volfa jsou krajina, venkov, město, mají místa žijící v jeho srdci, krajinu Českého ráje, město Jičín v dálkových pohledech i uličních interiérech a městečka a vsi svého kraje, ale též prostředí cizích vzdálených zemí, v nichž jako lékař dlouhá léta působil…“ (J. Wagner, 1980).

„Jemně modelovaná pahorkatina tohoto koutu Českého ráje se stává autorovi východiskem pro vlastní výtvarnou řeč. Svěží barvy míchané na paletě ročním obdobím a výškou slunce klade vedle sebe štětce a špachtlí ve výtvarné zkratce a ponechává divákovi prostor pro jeho představu, pro dotvářející účinek vlastních prožitků…“(Jana Hofmanová, 1987)

„Jeho nefigurativní malířské kompozice, stejně jako apetence kvadra, nejsou projevem nějaké momentální infantilní regrese nebo avanturismu zralého věku, ale neodmyslitelně provází celou jeho uměleckou dráhu.“ (PhDr. Jiří Smolík, 1988).

„Obrazy z Tahiti zachycují, co měl malíř před očima, avšak také v mysli: co se zdá a jeví být věčné, ale co ve své podobě je nekonečně proměnné v této věčnosti. Jsou výsledkem horečné práce před motivem, protože neúprosně vymezený čas tísnil…“ (PhDr. Jan Batelka, Wiesbaden, 1997)

Z Volfových obrazů krajiny Českého ráje a města Jičína k nám promlouvá malířova výpověď vyznání a lásky k rodné zemi, k české krajině. Promlouvá výtvarnou řečí srozumitelnou, upřímnou, proteplenou hřejivým člověčenstvím. Právě proto jsem se alespoň několika myšlenkami zastavil nad jeho tvorbou v čase, kdy si připomeneme jeho narozeniny. Josef Pavlík