Opustil nás, ale zanechal dílo rozsáhlé a zajímavé. Miloval Jičín a jeho překrásné okolí, které pro něho bylo nevyčerpatelným zdrojem pro malířskou tvorbu.

Vystudoval lékařskou fakultu, od roku 1954 nastoupil na místo lékaře v Jičíně, v letech 1960 – 1961 působil jako lékař v Královské nemocnici hlavního města Jemenu (Sanaa), v letech 1972 – 1977 v Krajské nemocnici v El Asnamu (Alžír). Do Alžírska se ještě jednou vrátil a pracoval zde v letech 1980 – 1984 v nemocnicích v městech Meftah, Ksar el Boukhari, Médea. Vrátil se do Jičína, kterému zůstal věren až do smrti.

Tvorba Jaroslava Volfa je známá široké veřejnosti z mnoha desítek výstav nejen v regionu Českého ráje, kde nejraději vystavoval (Jičín, Sobotka, Staré Hrady, Libáň, Libuň,…) ale i v dalších městech naší země (Praha, Brno, Hradec Králové, Kolín…), u nás na Českomoravské vrchovině v Bystřici nad Pernštejnem a v Proseči u Skutče. V zahraničí pak hlavně v Jemenu a Alžíru, ale také ve Francii, Rakousku aj. Jeho osobitá krajinářská tvorba se těšila zájmu návštěvníků výstav. Charakteristický malířský rukopis, optimisticky laděná paleta přinášela pocit vstupujícího dobra a krásy v našich všedních dnech plných starostí. Byla to příjemná zastavení před Volfovými obrazy.

Velmi rád vzpomínám zejména na jeho krásné obrazy z Jemenu prosluněné, proteplené, dýchající exotikou. Jistě bych mohl uvést řadu z nich, ale nejvýrazněji z Volfovy tvorby do popředí vystupuje tvorba inspirovaná krajinou Českého ráje a městem Jičínem. V těchto obrazech cítíme vřelý vztah malíře a jeho okouzlení a hluboký lidský ponor až na samou podstatu kraje. V rozhovorech s malířem jsem cítil ono zaujetí, s nímž vyprávěl, proč tak rád maluje Jičín, proč zajíždí za náměty do okolí města, ke Starým Hradům, Libáni, Libuni, ke Stéblovicím, k rybníku v Železnici, proč se tolikrát vracel k námětu Trosek, proč miloval hrad Kost, Sobotku, hladiny rybníků, cesty lemované alejemi…

„Chvějivá krása tohoto kraje, rozvěšena cípatě mezi Jičínem, Turnovem a Mnichovým Hradištěm na vůni borovic, lesku rybníků a stínech pískovcových skal, vábí návštěvníka, aby unikl na chvíli shonu moderní doby…“ píše a vyznává se Jaroslav Volf.

Malíři se splnil jeho životní sen, když v roce 1996 navštívil ostrov Tahiti, který pro evropské výtvarné umění objevil francouzský malíř Paul Gauguin (1848 – 1903). Odtud přivezl několik desítek obrazů, které také prezentoval na výstavách. Rád vzpomínám i na jeho obrazy inspirované krajinou Francie (Krajina v Provence). Se zájmem jsem sledoval malířovo zaujetí v hledání nových výtvarných tónů – nefigurativní motivy, pokusy užití různých struktur a materiálů (juta, písek…).

Jaroslav Volf byl člověkem neobyčejné pracovitým, houževnatým, ctitelem českého domova, který oslavil radostným vyznáním. Nedožité osmdesáté páté narozeniny malíře a lékaře Jaroslava Volfa jsou příležitostí připomenout jeho dílo určené hlavně pro oslavu krásy města Jičína a jeho okolí, pro oslavu krásy českého domova. ⋌ Josef Pavlík