Společné psaní není míněno tak, že by seděli vedle sebe. Jen každý dodal do společné knihy své povídky. Většinou krátké vtipné povídky s nečekaným rozuzlením.

Vtipný byl i podvečer 10. března, na kterém oba autoři uváděli v Knihovně Václava Čtvrtka knížku v život. Pan autor vysvětlil, jak se seznámili: Zorka obeslala před lety literární soutěž Řehečská slepice, kterou Václav připravuje, a byla mezi oceněnými. Od té doby potkávali se na rozličných festivalech, soutěžích, ale i na Večerech přiměřených depresí, které Zorka organizuje v kavárně Obratník v Praze.

Oba se na večeru vzájemně zpovídali. Zorka uvedla, že do roku 2003 psala pouze básně. „Najednou mi to začalo psát prózu,“ pověděla.
Václav zase přiznal, že jednu z povídek stačil napsat na jakémsi odborném školení. A ještě dostal pochvalu za pilnost, že si vše zapisuje. Ano, i tak vzniká česká literatura. Protože, jak říká Zorka: „Nápady přichází kdekoli, kdykoli a s kýmkoli.“

Hovor se stočil i na rozličné festivaly, setkání, vystoupení, soutěže. Oba autoři jsou tu činní. Václav Franc letos organizuje už 9. ročník soutěže Řehečská slepice. Zorka Šimůnková mimo jiné i pražské večery přiměřených depresí, kam zve autory z celé republiky. To dělá už sedm let, za kterých proběhlo třiasedmdesát pořadů.

Pohodu večera způsobilo i Řehečské kvarteto, které je občasným hostem v knihovně. Tady totiž při jedné Řehečské slepici vzniklo. Od té doby mělo mnoho vystoupení. Je zváno i na festival Jičín město pohádky. Hodně písní ze svého repertoáru si muzikanti sami skládají. Je známa kupříkladu píseň o JMP. Pozoruhodné je, že svůj původní styl staropražský obohacují. V knihovně zaznělo několik skladeb v žánru podobném jako Čechomor. Zaujaly i písně z dílny manželů Dany a Hynka Beranových.

Středeční večer byl pěknou ukázkou toho, že vznik knihy a její představení nemusí být suchopárné. A že takové setkání může mít i daleko širší rozměr. ⋌Bohumír Procházka