Od 17 hodin bude podepisovat své knihy v knihkupectví U sv. Ignáce a od 18 hodin v Porotním sále zámku bude vyprávět o své knize Matky po e-mailu - vztahy matek a dcer v kritických situacích.

PhDr. Jiřina Šiklová, C.Sc. (roz.Heroldová *1935):
Studovala historii a filozofii na Filozofické fakultě UK v Praze. Aktivně se podílela na Pražském jaru 1968, proto byla propuštěna z katedry filosofie, kde pracovala jako asistentka a přednášela sociologii mládeže.

Počátkem května 1982 byla spolu s řadou dalších osob obviněna z trestného činnu „podvracení republiky ve spojení se zahraničním činitelem“ za organizování dovozu exilových publikací. Proces vyvolal velký negativní ohlas v zahraničí a pod tímto tlakem byl zastaven.

Od roku 1990 přednáší na FF Univerzity Karlovy sociologii, založila katedru sociální práce, kterou vedla do roku 2000. V roce 1995 získala cenu Žena Evropy, která je v Bruselu udílena ženám, jež přispěly k integraci Evropy. V roce 1999 ji prezident Václav Havel udělil medaili T.G.Masaryka I. stupně za zásluhy o republiku. Publikuje v desítkách odborných časopisů, je autorkou několika knih. Její poslední novinkou je kniha Matky po e-mailu.

V knize se věnuje vztahu matek a dcer v kritických situacích. Dvě přítelkyně - dcery, které jsou již v důchodovém věku, mají matky ve vysokém stáří. Vyměňují si e-mailové dopisy, kde se nezabývají pouze starostmi s péčí. Obě inteligentní ženy si vyměňují i citáty a odkazy na knihy, které se věnují roli matek, stáří a smrti.

Dočteme se, jak to bylo s historii s péčí o děti, a naopak, jak se v zahraničí stále více uplatňuje model „najímané síly do domácnosti“, která se věnuje péči o staré rodiče i „respitní péči“.

„Je to z té Very Kast: Otcové - dcery, matky - synové, trochu to zkracuji, ale celé to najdeš na str. 60: „… existuje velká potřeba přijetí a lásky. Jestliže tato potřeba není matkou splňována, tak jak to člověk s původně pozitivním mateřským komplexem potřebuje, pak se dotyčný snaží přejít na rovinu výkonu…“

„Mně říkáš, že jsem morbidní? A tyhle otázky, co jsi mi minule napsala jsou vhodné? Dokázala by ses své matky zeptat, jak chce být pohřbena? Je lepší ty lidi nechat v bludu nebo s nimi mluvit opravdu jako s dospělými?

Možná na podkladě našich e-mailových diskusí jsem si troufla zmínit se o smrti a umírání i před jednou kolegyní, která taky překládá doma. Doporučila mi a pak přinesla takový „vejcuc“ z knihy Elisabeth Kübler-Rossové o vyrovnání se se zprávou o vlastní špatné diagnóze…“

„Jak si ale můžeme „užívat“ svého penzijního věku, choulíme se ve svých bytech a trhneme s sebou pokaždé, když se ozve z druhého pokoje zavolání?!

Připojuji apoň citát:
Antonie de Saint-Exupéry: Modlitba: Neprosím o zázrak, Pane, nýbrž o sílu pro všední den. Nauč mne umění malých kroků. Učiň mne důvtipným a vynalézavým, učiň mne jistým, abych si dovedl správně rozdělit čas. Daruj mi jemný postřeh, abych pochopil, co je prvořadé a co druhořadé. Prosím o sílu pro kázeň a míru, abych si všiml záblesků světla a výšin a abych si alespoň tu a tam našel čas na kulturní zážitek.

Ochraň mne před naivní vírou, že v životě musí jít vše hladce. Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky, neúspěchy a zvraty jsou samozřejmostí, dopňkem života, kterými rosteme a zrajeme…“⋌ B. Korbelářová