Uspořádat tu výstavu kovářskou byl zajisté skvělý nápad. Vznikl, jak často u dobrých věcí bývá, vlastně náhodou. Na výstavě Škopkových ve Vokšicích se pohyboval tichý hoch, ale bylo zřejmé, že si s ním mistr Škopek povídá. Žák a jeho učitel. Miroslav Richter z Ostružna - Pazderny, dnes už absolvent Střední školy řemesel v Jaroměři. Vystudoval tam umělecké kovářství, ale i řemeslo podkovářské. Malíř Jiří Škopek vyučoval jej výtvarnou výchovu.
Kovář Richter se jen nesměle zmínil o své práci a eventuelní možnosti ukázat ji na výstavě. A v lodžii bylo volno. Miroslav Richter pozval další spolužáky.

V neděli 10. června se konala parádní vernisáž. Mistr Škopek ve svém úvodním slově řekl: „Já jsem tušil, že to bude nějaká habaďůra, a ona to habaďůra je. Je tu hodně lidí a dva koňové.“ Ano, součástí výstavy byla i ukázka řemesla podkovářského. Kůň Karel z nedaleké stáje pod Zebínem dostal tu nové obutí. Pánové podkováři ho nejen okovali, ale přihlížejícím téměř osmdesáti lidem o své práci poutavě vyprávěli. A ti více než hodinu poslouchali. Třeba i o tom, že když na koni něco chcete, tak na něj nejdříve musíte promluvit. Inu, jako s lidmi.

Ale k výstavě. Jsou tu věci velké, jako třeba renesanční mříž, stolek, stolička, či nářadí ke krbu. Kov krásně zkombinovaný se dřevem. Ale i menší, jemné, jako třeba ještěrka na kameni. Protože kovařina, navzdory rámusu kladiva a kouři, je řemeslo fajnové. „Oni to na závěr,“ jak prozradil malíř Škopek, „natřou grafitem.“

Na výstavu se můžete přijít podívat, bude v lodžii do osmého srpna. Na koně taky, dívá se na lodžii z nedalekého výběhu Machových pod Zebínem. Slyší na jméno Karel.
Bohumír Procházka