Teď ji věnoval profesorovi Jakubu Všetečkovi, řediteli gymnázia v Jičíně. Nejen kvůli osobnosti Všetečky samého, ale skrze něj připomněl i profesora T. G. Masaryka a jeho návštěvy a přednášky v Jičíně. Neboť oba pánové byli svého času spolužáci. A hlavně evokoval dobu a atmosféru v Jičíně na přelomu 19. a 20. století.

Toť metoda práce pana profesora, jak uvedli pořadatelé – regionálního historika. Prostřednictvím významných osobností (Dora Němcová, Václav Fejfar, sochařský rod Stuchlíků a dalších) hledá historický kontext a při tom objevuje mnohé zajímavé z historie svého města.

Třeba takové perličky, že na schůzi Abstinentního sdružení přišlo pouhých pět osob, zatímco na Masarykovou přednášku 300. Maně nabízí se srovnání se současností. Mimochodem, na Úlehlově povídání v Porotním sále bylo lidí 62 a to je v dnešní době hodně.

Ano, slovo povídání zdá se být výstižné. Pan profesor pečlivě studuje a zpracovává historické reálie, ale ty pak přednáší pestře, oživuje je zajímavými pikantnostmi, aniž tím trpí odborná realita. Takže i výraz vyprávění je k označení jeho přednášky odpovídající.

Na některých přednáškách Jičínské besedy byly vydávány separátky. Bylo by skvělé, kdyby se jednou podařilo vydat z přednášek sborník. Byl by námětově pestrý, jistě tuze zajímavý a inspirativní. Ano, ano, jde o mravenčí práci a zajisté o finance. Obojí bylo by vynaložené užitečně. ⋌(proChor)