Jeho otcem byl svobodný pán Vilém z Valdštejna a na Heřmanicích a matkou Margareta Smiřická. Proslavil se především vojenskou kariérou. Na jaře roku 1604 přestoupil na katolickou víru a byl přijat do císařské armády Rudolfa II. V květnu 1609 se ve věku 26 let oženil s dědičkou nekšovských statků na Moravě.

Své zcela ojedinělé postavení dokázal Albrecht z Valdštejna vybudovat do pěti let po Bílé hoře a v jeho životopise představují léta 1621 až 1625 první epochu Valdštejnovy velké doby. K tomu velkou mírou přispěl jeho druhý sňatek. Do Jičína pozval jezuity, kteří zde založili kolej. Kraj nebyl zatížen daněmi, a byl proto nazýván též terra felix, šťastnou zemí.

Mezi jeho plány bylo v Jičíně zřídit sídlo biskupství, univerzitu a vlastní sněm. Zasloužil se také o rozvoj Českolipska a vzestup Frýdlantska. Vybudoval též známý Valdštejnský palác v Praze.