Příběh obrazů z kruchty kostela svatého Ignáce už Jičíňáci znají. Zvěstování i Svatá Sekundina jsou opravdu dílem Karla Škréty.

 Však méně už víme o svaté Sekundině. V liturgickém kalendáři se najde kupříkladu její jméno 15. ledna. A s ní má ten den svátek ještě dalších šestnáct svatých. Ale i Sekundin je v kalendáři víc. Pak se ještě dá najít, že byla mučednicí z doby římského císařství. Byla sťata mečem. A to je o patronce Jičína vše.

Proto si Jičínská beseda pozvala odborníka, mladého historika, člena jezuitského řádu Jaroslava Herolda na svou listopadovou přednášku. Do Jičína přijel v pátek 19. listopadu dlouhovlasý elegán v džínách a pulovru. Milý a chytrý člověk, dobrý vypravěč. Není divu, že lidé v Porotním sále, který byl téměř plný, ani nedutali.

Příběh cesty Sekundiny, přesněji jejích ostatků, mezi římskými katakombami a Jičínem byl poutavý. Jakož i způsob, jak byla do Jičína za patronku přijata. Uměli naši předkové slavit. Oni si pod tím slovem totiž představovali něco jiného. V slavnostním průvodu lipovým stromořadím 14. července 1658, který vezl ostatky ke svatému Ignáci, šlo 1548 dívek. Paráda s muzikou, kanonádou, projevy i slavnostní mší to byla úžasná. Tohle všechno bylo pečlivě zaznamenáno. O tom všem jezuita Herold hovořil.

Zbývá dodat cosi o životě světice. A v tom je problém. To se vypátrat nepodařilo ani odborníkům. A tak má naše město patronku, která má na kontě mnohé zázraky, mnohá uzdravení, ale o které se, zatím, mnoho dalšího neví. Přesněji - v současnosti neví. Ani zda a kde jsou v Jičíně její ostatky. Jejich část ale byla v roce 1663 vložena pod práh kostela Narození Panny Marie v Popovicích.

Můžeme však obdivovat obraz mistra Karla Škréty, až bude restaurován a vhodně vystaven. Kdo chce, může se k Sekundině modlit. Její socha je na levé straně oltáře sv. Františka u Ignáce. V jedné ruce má horoucí srdce, v druhé ratolest. Kdo chce, může po jejím osudu pátrat.
Každopádně máme všichni Jičíňáci svou patronku. Ale přičinit – to se musíme každý sám.⋌ Bohumír Procházka