Základním cílem je udržení, obnova a rozvoj místních kulturních a společenských tradic, zlepšování občanské vybavenosti a infrastruktury, péče o památky a rozvoj turistiky.

V pořadí již druhé setkání lidí, kteří se MZ zabývají, svolalo Občanské sdružení Staré Hrady do Porotního sálu jičínského zámku.

Sešli a sjeli se studenti, čerství absolventi, ale i učitelé různých vysokých škol. V osobě profesorky Horčičkové bylo zastoupeno i Lepařovo gymnázium - i jeho studenti se MZ zabývali. Přišli novináři, fotografové, zástupci obcí či institucí, které se územím jakkoli zabývali. Potěšitelné je, že na vysokých školách už vznikly dva semináře, které se MZ věnují. Nešlo o konferenci, na to bylo málo času. Lidé se seznámili, představili svou práci. Péčí organizátorů byl pořízen adresář zainteresovaných. „Je nutné získávat o nich povědomí a shromažďovat,“ řekla hlavní organizátorka Eva Bílková. A mínila tím nejen všechna díla, ale i lidi, kteří se krajinou Mariánské zahrady jakkoli zabývají.

Jičínská beseda

Dobrým nápadem bylo spojit pracovní setkání s tradiční přednáškou Jičínské besedy. Říjnová přednáška měla prvně označení „kolokvium“, protože tu krátce vystoupili čtyři účastníci předcházejícího setkání.

Miroslava Watzko na historickém vývoji vysvětlila rozdíl mezi hranicemi ostrými a měkkými. Ty první, například správní, měnily se tak, jak šel politický vývoj země. Původních 32 správních obcí z období 1928 – 1941 bylo v šedesátých letech direktivně nahrazeno 13 obcemi střediskovými. Ty se pak z vůle lidí opět rozdrobily na velké a malé. Kupříkladu Kostelec nemá ani 30 obyvatel. Ale má svého starostu i zastupitelstvo, které se pečlivě stará. Hranice měkké, kupříkladu školní, mění se a proplétají podle iniciativy a zájmu lidí. Příkladem může být ZŠ Bodláka a Pampelišky ve Veliši.

Karel Watzko mluvil o velikém dobrodružství, které skýtá objevování skrytých i zjevných kompozičních zákonitostí krajinné architektury. Na jedné cestě – z Libáně do Chyjic, zčásti už zaniklé, ukázal, jak se mění pohledy a výhledy, jak památky a jejich spoje pozorujeme z různých úhlů. „Drobné památky zůstaly, i když cesty zanikly,“ řekl. A díky nim máme možnost dozvědět se mnoho o životě našich předků. Tady se poezie a odbornost setkávají.

Jiří Krupka taky mluvil o cestách a alejích. Obrazově bohatou přednáškou provedl posluchače za pomoci starých map i počítačové grafiky cestami okolo Jičína. Současnými a zaniklými. Ukázal, jak cenné jsou vzpomínky pamětníků, kupříkladu i v určení druhu stromů u cest rostoucích.

Jiří Balský promítl starou mapu okolí Jičíněvsi a upozornil na oválný objekt v lese na sever od zámku. Ponechal na fantazii a vnímavosti posluchačů, aby určili jeho vznik a význam. Čtyřhodinové setkání v Porotním sále ukázalo, jak mnoho zajímavého je v našem bezprostředním okolí. I od poznání života v minulosti rodí se vztah ke krajině a neformální vlastenectví.⋌Bohumír Procházka