Krajina je od Jičína neodmyslitelná a festival se k ní vždycky nějak obracel, ať už to byly v jednotlivých ročnících nebo i opakovaně vlaky a vláčky všeho druhu, cesty se světýlky do Libosadu a pořady ve Valdštejnské loggii, krajinářské workshopy, vztyčení smírčího kříže na velišském hřbetu či téma pověstí z našeho kraje.

Letos bychom rádi tuto „extenzi“ zdůraznili, ať již to bude širším programem v loggii, nejrůznějšími cestami a putováním (vlastně už zahajovací průvod je taková cesta, byť městskou krajinou, na průvod se světýlky jsme letos rovněž nezapomněli), které by měly festival i zakončit ve Dni výletů, ale také zpracováním námětu na jevišti – počítáme například s hrou Jak šel Honza do světa v podání divadla Na cestě z Liberce. Připravovaný přátelský večer k připomenutí jičínského Apelu ke smíření v sokolovně ve Veliši a Ekumenické setkání na hřbetu Veliše se rovněž vztahuje k jednomu rozměru kulturní krajiny.

Diskutujeme o tom, pro kterou definitivní verzi (či verze) výletního parního vláčku se rozhodneme, protože se ještě i nyní objevují nové dramaturgické možnosti.

Jednou z nich je spolupráce s tvůrci areálu labyrintů na zámku v Loučni. Tam mají také loučeňského knížepána, už tím máme cosi společného. A nabídli mimo jiné i realizaci labyrintů v Jičíně. Labyrint je zhuštěná krajina a „figura“ lidské cesty v ní, nabízí nekonečně možností, proto jsme jej zvolili coby ústřední motiv celého festivalu.

Dalším námětem je výlet po pohádkové cyklotrase kolem Jičína, která sice ještě není vybudována, ale idea tady je – doufejme, že se tuto vlastně sportovní akci podaří organizačně zajistit. Krása krajiny se otevírá nejlépe tomu, kdo jí prochází a objevuje v jejích proměnách. Jan K. Čeliš

(Autor je profesorem na Lepařově gymnáziu v Jičíně a dramaturgem festivalu Jičín – město pohádek.)