Ve vilce na Čeřovce žije prostým a noblesním způsobem moudrý pán, po zásluze v r. 2007 oceněný Cenou Jičína, který má nesporně rád, a jemuž tolik rozumí.

Pražský rodák vystudoval filosofickou fakultu University Karlovy v Praze a toto město, puls jejího historického a kulturního života, jej nesporně formovalo jako sociálně a současně intelektuálně orientovaného vlastence. Velký vliv na něj měla i širší rodina, v níž bylo nemálo kvalitních a podnětných lidí, kteří jeho přemýšlivé a srovnávací povaze dali mnoho inspirace a hodnot.

Málo se ví, že mladou osobnost krásně formoval a modeloval i sport - byl totiž výborným atletem, který hlavně ve vrhu koulí dosáhl na mistra Českých zemí. V neposlední řadě hrál na ligové úrovni i basketbal a odtud z fyzických aktivit asi také čerpal sílu pro životní zkoušky, které mu život připravil.
Ironií je, že ač byl komunistickým režimem sledován a šikanován, v hledáčku StB byl jako „pravicová osoba“ – on sám o sobě říká, že „cítil levicově“ a dosud si zachoval neobyčejný nadhled a smířlivost.

Blíže jsme se poznali až v OF Jičín, za které pak úspěšně kandidoval v prvních svobodných komunálních volbách. Rád vzpomínám na naše častá setkání jičínských „pátečníků“, mezi něž chodily takové osobnosti jako prof. Fingerland, prof. Kvaček nebo MUDr. Rejlek. Obětavá byla jeho práce pro začátky pohádkového festivalu a zejména pro OS Loggie.

Měl vždy rád konkretní činnost a výsledky práce, cizí mu bylo prázdné a jalové tlachání. Stejně tak v pedagogické práci a praxi. Je příznačné, že studenti se k němu s obdivem hlásí ještě po letech a mnozí jeho výklad považují za rozhodující pro formování své mladé osobnosti! Při výuce poznal také jako kolegyni svou životní partnerku Elišku, která při něm rozhodně stála i v těžkých chvílích persekuce, kdy byl školskými orgány překládán a dokonce donucen školství vůbec opustit. Dělnická profese a práce u Vodních zdrojů jej však obohatila o nové přátele, z nichž někteří (např. Andrej Stankovič) byli režimu nemilými disidenty.

Širší kulturní znalosti a zaujetí pro umění, historii a literaturu mu umožnily publikovat desítky článků v regionálních novinách a časopisech. Známé jsou především jeho studie o V. Fejfarovi, J.Všetečkovi, jičínských advokátech Lohařových, sochařském rodu Stuchlíků atd. Nejznámější knihou pak zřejmě byla ta o dceři Boženy Němcové - Doře. Publikace k roku 1968 byla první toho druhu na okrese. Spoustu kvalitní práce odvedl v celostátní Komisi pro analýzu let 69 a 70.

Výčet jeho dobrých skutků a zásluh i členství v nonprofitních organizacích by byl dlouhý, však také obdržel v r. 1998 prestižní ocenění - Jivínského Štefana. Vždyť stál i u zrodu Nadace Jičín - město pohádky v r. 1991.

Nelze zapomenout na přednáškovou činnost pro Jičínskou besedu a kvalitní statě pro Sborník Od Ještěda k Troskám - zejména poslední zcela aktuální práci o symbolice svatých a zasvěcení kostelů v Českém ráji. V tomto kouzelném kraji umí i odpočívat a svým laskavým a chápajícím výrazem shlíží na Jivínskou krajinu ze své chaloupky na Bradech.

Ať nám ještě dlouho rozdává svou moudrost, skromnost, generositu, kritický a chápající zasvěcený pohled na svět bez zdviženého prstu, a náznaky a signály pro ty, kteří chápat chtějí, mohou a měli by… ⋌Jaroslav Veselý