Jedná se o knihy Vzpomínky Josefa Waltera, Jičín v době 1870–1890 a katalog zachycující díla významného libáňského malíře, s názvem František Max. První z nich představuje životní pouť prvního definitivního ředitele jičínského pedagogia s podrobným výkladem a popisem města v době, kde zde Josef Walter pobýval. Druhá přibližuje základní životní údaje významného malíře a především obsahuje 96 kusů Maxových děl.

Křest bude spojen se slavnostním odevzdáním publikace veřejnosti a s představením toho nejdůležitějšího, co knihy přinášejí. Kmotry první publikace se stanou Jiří Pánek, příbuzný Josefa Waltera, který muzeu poskytl Walterů rukopis, a Radka Janků, historik z jičínského archivu, která zpracovala rodokmen. Kmotrou druhé publikace bude sběratelka Milada Zubatá, která z pozice starostky na počátku devadesátých let iniciovala výstavu Maxových obrazů v Libáni.

Josef Vojtěch Walter. (Památník na oslavu 60. trvání Raisova koedukačního učitelského ústavu v Jičíně, 1869–1929. Jičín 1929, obrazová příloha).Vzpomínky Josefa Waltera jsou vydány v plné šíři. Vyprávění zahrnuje popis jednotlivých životních údobí a můžeme ho rozdělit na dvě části. První se týká dětství, studia a působení v Kolíně a Praze, kde se stal učitelem první české hlavní školy, pod ředitelem Karlem Amerlingem, a později ředitelem na pražském pedagogiu. Druhá část souvisí s jeho působením v Jičíně, kde setrval i po svém penzionování až do své smrti. Velký přínos mají vzpomínky v oblasti školství. Všímá si vnitřních neduhů českého školství v habsburské monarchii. Vyzdvihuje momenty, které v písemných pramenech nevystupují do popředí a představuje školní třídu a její fungování zcela z jiného pohledu, z pohledu žáků.

Vyprávění Josefa Waltera je mnohostranné, poutavé a čtenář získává informace z různých oblastí autorova života. V celém životopise se vyskytují dvě základní linie: profesní a osobní. Vedle sebe se tak prolíná kariérní postup a osobní život. Hlavními aktéry se stávají i jeho neteře, sourozenci, manželka, ale také školní inspektoři a kolegové pedagogové.

Vzpomínky jsou rozšířeny o komentáře k Waltrovu jičínskému působení. Na základě jeho vyprávění vznikl velký prostor popsat jej jako ředitele jičínského pedagogia, radního městského úřadu a především představit Jičín v letech 1870–1890 na základě jak vzpomínek, tak dalších písemných pramenů. Rukopis končí rokem 1890, protože Josef Vojtěch Walter zemřel dne 16. 6. 1890. Byl bezdětný, vdovec, a tak možná i proto velmi výrazně podporoval své příbuzné. Udržoval čilé kontakty se svými sourozenci a jejich rodinami. V úvodu rukopisu uvádí, že předkládaný text je určen pro příbuzné, čímž zajisté myslel právě rodiny svých sourozenců a jejich potomků. Nejbližší osobou se svému strýci stala neteř Marie Kestlerová, která se starala o domácnost již od roku 1860. Zůstala neprovdaná a po smrti J. Waltera zdědila jeho dům čp. 104 na Husově ulici.

Druhou knihou je připomenutí osudů libáňského malíře Františka Maxe. Snad v každém regionu žil malíř, který zachycoval pomíjivou krásu svého okolí. Malby městských zákoutí a uliček jsou dnes cenným svědectvím o minulých dobách a o dávno zašlých časech. Mezi takové umělce můžeme zařadit i Františka Maxe, rodáka z blízké Libáně, od jehož smrti uplynulo 50 let.

Mnozí obyvatelé Libáně a Jičína si dodnes pamatují poněkud extravagantního blonďáka s napudrovaným obličejem a linkami zvýrazněných očí, který u malířského stojanu s paletou v ruce maloval své oblíbené motivy. Podle dobových svědectví měl být dobrým a laskavým člověkem, jenž vedl zdvořilou konverzaci se všemi, kteří u něj chvíli postáli. Pro nás zůstává hlavně člověkem, který šel za svým životním snem a stal se malířem, který svým nezaměnitelným rukopisem zakonzervoval ducha staré Libáně, Jičína a Prahy.

Předkládaná publikace navazuje na výstavu František Max (1895–1969), která se konala v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v loňském roce. Tato publikace si neklade za cíl být kompletním soupisem malířských prací Františka Maxe, ale je prvním pokusem učiněným k zmapování jeho rozsáhlého díla.

Hana Fajstauerová, Jana Schlesingerová