Premiér mají loutkáři rok co rok osm. Hrají každých čtrnáct dní dvě představení, které v jejich podzemním sálku zhlédne kolem 160 diváků.

„Víc se jich sem nevejde a věřte, že není jednoduché říkat dětem, že bohužel je plno,“ uvedla členka souboru Jana Smolíková. Na každou pohádku absolvují herci tři zkoušky a generálku, pak dvakrát dvě představení a kolotoč se opakuje.

Málo lidí v souboru

Je na to kolem třiceti lidí, ale to včetně techniky a těch v šatně, u pokladny, svícení, zvuku a tak dále. A právě ten počet je dlouholetým kamenem úrazu. „Sice se může zdát, že je nás dost, ale opak je pravdou. Potřebovali bychom hlavně mladé lidi. Nevadí, že neumí hrát, vodit loutky. Naučíme je to. Jen potřebujeme aby byli zodpovědní a spolehliví,“ řekla Jana Smolíková, která do souboru přivedla i manžela, který se stal principálem, i svého devítiletého syna.

Ten je nejmladším členem ansámblu, nejstarším je legendární Josef Hlaváč, kterému by nikdo nehádal pětaosmdesát let. Mezi herci jsou i velmi zaměstnaní a exponovaní lidé. Na dotaz proč raději nerelaxují a chodí na zkoušky a hrají „pimprlata“ zněla unisono odpověď: „Kdo jednou slyšel smích dětí, jejich potlesk a někdy třeba i pláč, tak nemůže skončit. To je droga.“

Jičínští loutkáři jako jeden z mála souboru nejen v kraji, stále hrají s padesát centimetrů velkými marionetami, které často váží až tři kilogramy. Fyzická námaha je velká, ale odezva, která doléhá z hlediště na lávku vodičů pomáhá překonávat i bolest v rukou po hodinovém vedení loutek. Principál Milan Smolík byl v sobotu nemocný, ale divadlo běželo jako dobře namazaný stroj.

Pohádku předevčírem uvedenou bude soubor reprízovat ještě v sobotu 17. ledna od 14 a 16 hoin. Kdo by se chtěl stát loutkářem má ideální šanci. Stačí zavolat na telefonní čísla 728 106 894 nebo 728 339 014 a dozví se jak dále postupovat.